Teoforní jména

heslo: teoforní jména

autor: Moravec Jan    
       
předcházející heslo: Teofil        
následující heslo: teokracie

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků u většiny semitských národů bylo běžné vytvářet vlastní jména – osobní i místní – složením z více prvků, takže jména tvořila verbální či nominální větu. Pokud některou z těchto částí bylo jméno božstva, jeho titul či epiteton, hovoří se o teoforním jménu resp. o teoforním prvku ve jménu.

V textu SZ jsou velmi častá vyznavačská osobní jména obsahující Boží jméno JHWH – nikdy v plném tvaru, ale v několika standardních formách: Jehó-, Jó-, -jahú, -jó, -jáš; vzácněji -jehó-, -jó-. Druhým velmi rozšířeným prvkem je El- či -el bůh. Např. Uríjáhú = JHWH je mé světlo; Jehónátan = JHWH dal (dítě); Jišmael = Bůh uslyšel (prosbu); Zecharjáhú = JHWH pamatuje apod.

Objevují se však i teoforní jména odkazující k pohanským bohům, zejm. Baalovi s prvky Baal-, -baal nebo -melek odkazující na moábského boha (hebr. melech, dosl. král, bylo epitetem i řady dalších bohů). Např. Meríb-baal = (pův.) milovaný Baalův, Baal-chanan = Baal je milostivý (analogie jm. Jehóchanan = Jan). U jmen obsahujících prvek -baal se ovšem nemusí jednat vždy o odkaz na pohanské božstvo, nýbrž o titul (Pán) či přívlastek Hospodinův.

Božská epiteta či tituly měla formu příbuzenských a jiných vztahů, zejm. hebr. 'áv otec a 'ách bratr, 'ádón pán. Např. Ab(í)nér = můj (božský) otec je lampou (dává světlo); Abíjáhú = JHWH je můj (božský) otec; Achínádab = můj (božský) bratr je vznešený; Adoníram = můj pán je vznešený apod. V některých jménech jsou tyto prvky kombinovány. Např. Achímelek = můj (božský?) bratr je král (bůh Melek).

Méně časté jsou teoforní prvky u lokálních jmen – jde obvykle o místa kultická a pamětní. V mnoha případech předizraelská. Např. Bét-anat = dům (chrám) Anatin; Baamot-baal = výšina Baalova; Migdal-el = věž boží apod.

U ostatních starověkých semitských národů se teoforní jména vytvářela podobně, jen se lišila použitá jména a epiteta. Např. Hadadezer = Hadad je pomocník (aram.); Nebúkadnesar = Nabú-kudurri-usur = (bože) Nabú, ochraňuj dědice (babyl.).

Tento jev je častější u jmen osobních a poskytuje zajímavou religionistickou informaci. Jména dětí byla volena podle neseného významu. Ukazují, jaká božstva byla aktivně uctívána ve kterých komunitách a obdobích a jaké kvality a role byly s kterými bohy spojovány. Naopak jména lokální jsou velmi konservativní a v nezměněné podobě přetrvávají i několikeré střídání obyvatel a kultur. Ačkoliv základní atributy (jako mocný, milostivý, pomocník apod.) jsou společné všem bohům a dobám, může detailní srovnání ukázat posuny teologických důrazů v průběhu dějin.

Spec. v kontextu SZ je však nutno s touto informací nakládat obezřetně. Např. překvapuje (s ohledem na neustálou prorockou kritiku zpohanění lidu), že od doby soudců převládá v osobních jménech prvek JHVH nad nejahvistickými teoforními prvky. To však může být způsobeno i redakcí – umělou retuší jmen v procesu tradice. U některých jmen je tato retuš evidentní. Např. Íš-bóšet znamená dosl. muž hanby, což jistě není jeho původní jméno; na tomto místě lze s jistotou předpokládat původní podobu Íš-baal, Eš-baal či Itu-baal (což bylo v kenaansko-fénické oblasti velmi rozšířené jméno). Forma Íš-bóšet se vyskytuje v 2S 2-4, zatímco v rodokmenech v 1Pa 8,33.9,39 je pro tutéž osobu požito jméno Ešbaal. Obvyklý výklad předpokládá, že forma s prvkem -baal je autentická. V době, kdy vznikal text knih Samuelových, však byla vnímána jako pohoršlivá a byla snaha odstranit doklady o Baalově kultu v Izraeli. V době pozdější (poexilní), kdy vznikaly knihy Paralipomenon, již Baalův kult nebyl tak aktuální a nebylo třeba jméno retušovat.

Teoforní prvky odkazující ke kultu Baala, Meleka či jiných pohanských božstev byly takto systematicky nahrazovány dehonestujícími karikaturami. Podobným znehodnocením jména byla jeho vokalizace (viz punktace, masora) samohláskami -i-u- podle hebr. slova šiqqúc = modla, ohavnost. Např. Sikút, Kijún (Am 5,26). Nebo vokalizace -o-e- podle hebr. slova bóšet = hanba. Např. označení moábského boha Molek (podle řec. přepisu Moloch).

Příkladem dvou nezávislých úprav téhož baalistického jména je jméno soudce Jerubaala – Gedeóna. Jednou je odvysvětleno příběhem v Sd 6,32. Totéž jméno je upraveno v 2S 11,21 na Jerúbešet pomocí obvyklé záměny -baal za -bóšet. Nepravověrná teoforní jména podléhala tedy v SZ cíleným úpravám.