Lában

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: Lában

autor: Rückl Jan    
       
předcházející heslo: Kýros
následující odkazové heslo: lačnět      
následující heslo: ladanum

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. láván, vl. jm. osobní a místní znamenající bílý.

1. Syn Betúela (Gn 28,5), syna Náchora (Gn 22,23; 24,24.47), bratra Abrahamova (Gn 11,26-27; 22,20.23; 24,15; 31,53; Joz 24,2). V Gn 29,5 je L. nazván synem Náchorovým, slovo syn je tu ale pravděpodobně třeba chápat ve smyslu potomek. L. byl také bratrem Rebeky (Gn 24,29), ženy Izákovy a tedy strýcem Jákoba, který se oženil se dvěma Lábanovými dcerami, Leou a Ráchel (Gn 29,15-30). V kněžském kodexu je L. bydliště nazýváno hebr. paddan 'arám (Gn 25,20; 28,2.5-7 atd., viz Aramské roviny), v nekněžských textech Cháran (Gn 27,43; 29,4). L. se poprvé objevuje v Gn 24. Zde se Abrahamův služebník vydává do severní Mezopotámie (v. 10), aby tu našel ženu pro Izáka. Hospodinovým působením se setkává s Rebekou a poté vyjednává s její rodinou, především bratrem L., o její svatbě s Izákem. Později se L. objevuje jako hostitel, zaměstnavatel a tchán Jákobův (Gn 29-31). Ten u L. sloužil nejprve dvakrát sedm let za jeho dvě dcery (Gn 29,15-30) a pak dalších šest let (Gn 31,38.41), během kterých velmi zbohatl na Lábanův účet (Gn 30,25-41; 31,1.43); nakonec Jákob se svým klanem a majetkem od L. odešel zpět do Kenaanu. Jákob a L. pak mezi sebou uzavřeli smlouvu a vytyčili hranici v pohoří Gileád (Gn 31,44-54). L. je několikrát označen jako Aramejec (Gn 25,20; 28,5; 31,20.24) a také pohraniční val vztyčený spolu s Jákobem nazval L. aramejsky jegar sáhadútá' (= Násep svědectví, Gn 31,47). Nejstarší předkněžský cyklus Jákobových příběhů pravděpodobně vzniká v severním Izraeli jako autonomní, původně ústně tradovaná etiologická legenda o původu Izraele, písemně zachycená snad na konci 8. stol. v Bét-elu. Jákobovy složité vztahy s L. tu pravděpodobně odrážejí styky (severního) Izraele s aramejskými královstvími během první pol. 1. tis. př. n. l.

2. Místo zmíněné v Dt 1,1. Mohlo by být totožné s Libnou zmíněnou v Nu 33,20-21.