Izák

heslo: Izák

autor: Prudký Martin    
       
předcházející heslo: Izajáš        
následující heslo: Izmael, Izmaelci

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků biblická postava, druhý z praotců Izraele (v. t. Abraham, Jákob), zaslíbený syn Abrahama a Sáry, manžel Rebeky, otec dvojčat Ezaua a Jákoba (sr. Joz 24,3n).

1. Jméno

hebr. jiccháq (var. jischáq Ž 105,9; Jr 33,26 aj.) [kéž] se směje je obvyklým typem staroorientálního osobního jména; implicitním subjektem slovesa je bůh ([kéž] se [bůh] směje [na nositele jména], tj. kéž bůh projevuje přízeň). Užití stejného slovesa v příbězích, kde se nahlašuje narození I. (Gn 17,17; 18,12n; 21,6) nebo kde I. příznačným způsobem jedná (Gn 26,8; sr. Gn 21,9), je vypravěčskou slovní hříčkou, nikoli etymologií jména. Ani v bibl. ani v mimobibl. dokladech nemá jméno I. jiného nositele.

2. Postava a její místo v tradici

Na rozdíl od Abrahama a Jákoba nemá praotecká postava I. v Gn samostatný cyklus příběhů. Objevuje se ovšem jako vedlejší postava jak v cyklu abrahamovském, tak jákobovském – jako zaslíbený syn (tradent prvorozenského požehnání), resp. jako otec zaslíbeného syna (dtto). Jedinou samostatnou látkou jsou příběhy Gn 26,1-25, kompozičně ovšem zapracované do jákobovského cyklu a tvořící v něm spolu se symetricky vřazenou Gn 34 jakoby interludium. I. je mezi praoteckými postavami výjimečný tím, že narodil v zemi Kenaan a nikdy ji neopustil. Gn 26 pojednává právě jeho úděl hosta v zemi, který při všem Hospodinovu požehnání musí čelit konfliktům o pastviny a vodní zdroje. Pro řadu příběhů, jež se týkají I-a, je příznačná vazba na j. oblast Judska (zejm. Beer-šeba, srv. Gn 21,14; 22,19; 26;23.33; 28,10). Velmi zvláštním motivem je označení Boha I-ova hebr. termínem pachad jiccháq Strach I-ův (Gn 31,42.53). Význam tohoto titulu není jednoznačný; obvykle je spojován s motivem svaté bázně či respektu (v. t. strach).

3. Izák mimo Gn

3.1 V ostatních knihách SZ je I. zmíněn 31x (v Gn 80x), až na výjimky jen ve formulích, jež uvádějí trojici praotců (Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův aj.; např. Ex 3,6; Lv 26,42; Dt 1,8; 2Kr 13,23; Nu 32,11), nebo v genealogiích a souhrnných rekurzech k příběhům praotců (1Pa 1,28; Joz 24,3; Ž 105,9). Jedinou výjimkou je Am 7,9.16, kde je I. označením komunity Izraele; nejspíše to souvisí s kultickou tradicí Beer-šeby, na niž jsou i-ovské tradice vázány (srv. Am 5,5; 8,14).

3.2 V apokryfní a pobiblické žid. literatuře je I. typem příjemce a tradenta abrahamovského zaslíbení (srv. Sír 44,22), vzorem poslušného života, zejm. pro poexilní reformní důraz na endogamii (sr. Tób 4,12). Nad rámec biblických látek rozvíjí obraz bibl. postavy tradice svázání I-a, která z pasivního účastníka příběhu Gn 22 činí aktivního mučedníka (martyra), jenž se dobrovolně obětuje ve prospěch Božího lidu (záslužný a smírčí efekt oběti; srv. Da 3,35 LXX; Jdt 8,26). Tuto tradici zná také Pavel, když v Ř 8,32 o Kristově vydání mluví slovy Gn 22,12.16 (LXX).

3.3 V NZ se I. objevuje v genealogických souvislostech (Mt 1,2; L 3,34) a v tradiční formuli trojice praotců (Mt 8,11; 22,32 par.; L 13,28; Sk 3,13 aj.). Samostatněji se I. objevuje v rekapitulacích dějin spásy (Sk 7,8; Žd 11,9). Jako důležitý typus se uplatňuje ve sporu o legitimitu synovství Abrahamova v aktuální sporu mezi kř. ze židů a kř. z pohanů. Podle Ř 9,7n není pro Pavla důležité synovství podle těla, nýbrž vazba na základě zaslíbení. Takovými dětmi zaslíbení, jako I. jsou také Galatští (Ga 4,28n).