Ezau
heslo: Ezau
autor: Žilka Ladislav
předcházející heslo: extáze
následující heslo: Ezdráš
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. `ésáw Chlupatec
, starší z dvojčat, syn Izáka a Rebeky. Dvojčata Ezau a Jákob se narodila po modlitbách Izáka, neboť Rebeka byla neplodná (Gn 25,21). Nejdříve se narodil Ezau a byl celý červenohnědý a chlupatý. Jákob při narození držel Ezaua za nohu. Ještě před jejich narozením předpověděl Hospodin Rebece, že jeden z nich bude mocnější a početnější, ale bude sloužit skrovnějšímu (Gn 25,19-26).
Statnější Ezau se stal lovcem , Izák ho více miloval než Jákoba, a on jako prvorozený měl dostat otcovo požehnání (Gn 27,1n). Rebeka naopak více milovala Jákoba, který je nazván bezúhonným (pobožným) podobně jako Noe, Abraham a Jób (Gn 6,9; 17,1; Jb 1,1).
Ezau vyměnil s Jákobem své prvorozenství za pokrm. Tím se v podstatě zřekl práv prvorozeného syna (Gn 25,29-34). Ezau se později oženil s Chetejkami Jehúditou, zvanou také Oholíbama, a Basematou, nazývanou také Áda . Ty působily Izákovi a Rebece velké trápení (Gn 26,34n; 36,1n). Později si vzal ještě Izmaelovu dceru Machalatu, nazývanou také Basemat (Gn 28,9; 36,3)
Dík lsti, vymyšlené Rebekou, získal otcovo požehnání od zestárlého Izáka Jákob, a ne prvorozený Ezau (Gn 27). Toto zaselo velké nepřátelství mezi bratry. Jákob musel dokonce prchnout ke svému strýci Lábanovi , kde žil 20 let (Gn 27,42-31,55). Později se oba bratři smířili (Gn 33).
Pokrm, který dostal Ezau od Jákoba, byl červený a krvavý, proto je Ezau také jmenován jako Edóm = červený (Gn 25,30). Tak je také označována země osídlená potomky Ezaua, dříve Seír (Gn 32,4; 36,20n; Dt 2,4.12.22; Joz 24,4). V této zemi již Ezau bydlel, když se Jákob vracel z Cháranu od Lábana a tam se také vrátil po usmíření s Jákobem (Gn 32,3; 33,16). Hora Seír je také nazývaná horou Ezauovou (Abd 8.9.19.22). Mezi Izraelci a Edómci nebyly přátelské vztahy (Nu 20,18-21; 1Kr 11,14-25; Ž 137,7) a Edóm byl chápán jako nepřítel Božího lidu (srv. Abd 1-15; Jr 49,7-22). Hesychios dokonce v Edómu viděl přímo ďábla
. Z Božího shromáždění byli příslušníci cizích kultů vyloučení, přesto si Izraelci neměli Edómce a Egypťany hnusit (Dt 23,8).
Ezau pohrdl požehnáním, které bylo zaslíbeno Abrahamových potomkům (Gn 12,1-3; 22,17n; 26,4n). Ztratil to, na co měl nárok a nepomohla mu ani pozdní lítost (Žd 12,16n). Malachiáš uvádí Ezauův příběh, aby Izraelcům připomněl platnost jejich vyvolení (Mal 1,2n) a ap. Pavel zdůrazňuje Boží svrchovanost a lásku (Ř 9,10-13). Boží vyvolení (vyvolit) záleží na Božím rozhodnutí a ne na zásluhách vyvoleného (Ř 11,5-7).