Sk 12,1: V té době král Herodes krutě zasáhl proti některým bratřím.
Sk 12,2: Mečem dal popravit Jakuba, bratra Janova.
Sk 12,3: Když viděl, že si tím získal židy, rozkázal zatknout také Petra. Byly právě Velikonoce.
Sk 12,4: Zmocnil se ho, dal ho zavřít do vězení a hlídat čtyřmi strážemi po čtyřech vojácích. Chtěl ho po Velikonocích veřejně soudit.
Sk 12,5: Petra tedy střežili ve vězení a církev se za něj stále modlila k Bohu.
Sk 12,6: Noc předtím, kdy jej chtěl Herodes předvést na soud, spal Petr mezi dvěma vojáky, spoután dvěma řetězy, a stráže před dveřmi hlídaly vězení.
Sk 12,7: Najednou u něho stál anděl Páně a v žaláři zazářilo světlo. Anděl udeřil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: "Rychle! Vstaň!" A z Petrových rukou spadly řetězy.
Sk 12,8: Anděl mu řekl: "Opásej se a obuj se!" Petr to udělal a anděl ho vyzval: "Vezmi si plášť a pojď za mnou."
Sk 12,9: Petr následoval tedy anděla ven z vězení, ale nebyl si jist, zda to všechno je skutečnost; myslel si, že má vidění.
Sk 12,10: Prošli první stráží, pak druhou, a přišli k železné bráně, která vedla do města; ta se jim sama od sebe otevřela. Vyšli ven, prošli jednou ulicí a tu mu náhle anděl zmizel.
Sk 12,11: Teprve nyní se Petr vzpamatoval a řekl: "Teď už vím, že Pán opravdu poslal svého anděla, vysvobodil mne z ruky Herodovy a uchránil od toho, co si přál židovský lid."
Sk 12,12: S tím vědomím šel do domu Marie, matky Jana, zvaného Marek. Tam se shromáždilo mnoho lidí a modlili se.
Sk 12,13: Když Petr zatloukl na domovní dveře, přišla služka jménem Rodé, aby se zeptala, kdo to je.
Sk 12,14: Tu poznala Petrův hlas, ale samou radostí hned neotevřela a běžela dovnitř oznámit, že Petr stojí přede dveřmi.
Sk 12,15: Ale oni jí řekli: "Ty ses zbláznila!" Ona však trvala na tom, že je to pravda. Řekli jí: "Tak to musí být jeho duch!"
Sk 12,16: Ale Petr stále tloukl. Šli tedy otevřít a užasli, když ho spatřili.
Sk 12,17: Pokynul jim rukou, aby je uklidnil, a vypravoval jim, jak ho Pán vyvedl z vězení; nakonec jim řekl: "Povězte to Jakubovi a ostatním bratřím." Pak odešel z města.
Sk 12,18: Ráno se strhl mezi vojáky nemalý poplach, kam se Petr poděl.
Sk 12,19: Herodes dal po něm pátrat, ale Petr nebyl k nalezení. Po výslechu tedy dal popravit stráže; potom opustil Judsko, odebral se do Cesareje a nějaký čas tam zůstal.
Sk 12,20: Herodes byl tehdy velmi rozezlen na Týrské a Sidónské. Jejich zástupci se však společně k němu dostavili; podplatili králova komorníka Blasta a požádali o smír, protože jejich země byla zásobována potravinami z Herodova království.
Sk 12,21: Ve stanovený den zasedl Herodes v královském rouchu na trůn a pronesl k nim řeč;
Sk 12,22: lid začal provolávat: "To mluví bůh, ne člověk!"
Sk 12,23: A tu jej postihl anděl Páně za to, že si přivlastnil čest patřící jen Bohu: zemřel rozežrán červy.
Sk 12,24: Ale slovo Páně se šířit nepřestalo.
Sk 12,25: Když Barnabáš a Saul splnili své poslání, vrátili se z Jeruzaléma do Antiochie a vzali s sebou Jana, zvaného Marek.