Hasmoneovci

heslo: Hasmoneovci

autor: Mrázek Jiří    

předcházející odkazové heslo: haruspicium      
předcházející heslo: Harnack Adolf        
následující heslo: havěť

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků dynastie, která fakticky vládla v Judsku od poloviny 2. do poloviny 1. století př. n. l., potomci posledního z vůdců makabejského povstání Šimona Makabejského.

Jan Hyrkán (vládl 135-104 př. n. l.) legitimoval svou vládu tím, že si přivlastnil titul a funkci velekněze. Už tím zřejmě vzbudil opozici v konzervativních kruzích: H. byli sice kněžský rod, ale velekněžství jim nepříslušelo; bylo od dob krále Davida vyhrazeno potomkům Sadoka. Možná právě tehdy byl odsunut a patrně i zavražděn sádokovský velekněžský kandidát, jehož kumránská sekta pokládala za svého patrona a o němž se často v kumránských textech hovoří. Hyrkán navíc kompromitoval velekněžský úřad svými vojenskými dobrodružstvími. Jeho vláda je příznačná expanzívní politikou vůči sousedům), zejména vůči bohatým fénickým a řeckým městům) a narůstající vnitřní opozicí.

Aristobulos I.. vládl pouze jeden rok, po dobu své vlády držel matku a jednoho bratra ve vězení, druhého nechal zabít. Jako první začíná vedle velekněžského titulu koketovat i s královským. Když byl zavražděn, nastoupil na trůn jeho bratr: Alexandr Jannaj (104-76 př. n. l.). Jeho vláda je charakterizována konflikty s farizeji, jejichž kritika Alexandrovy vlády přerůstá v otevřený odpor a nakonec občanskou válku. Alexandr jejich odpor krutě potlačil a velké množství farizeů nechal ukřižovat.

Salome Alexandra (76-67 př. n.l.), vdova po Aristobulovi I. i Alexandru Jannajovi, vnesla do vnitřní politiky radikální obrat a postavila svou vládu na spojenectví právě s farizeji. Navíc jako žena nemohla vykonávat úřad velekněze a nekompromitovala jej tedy světskou vládou (po dobu její vlády byl veleknězem její syn Hyrkán II.).

Období po její smrti (67 př. n.l.) je poznamenáno následnickými spory mezi Hyrkánem II. a jeho bratrem Aristobulem II. Do těchto sporů již aktivně zasáhnou Římané. Vojevůdce Pompeius po počátečním váhání intervenuje ve prospěch Hyrkána (s pomocí jeho přívrženců v roce 63 př. n. l. dobude Jeruzalém a znesvětí chrám). Postupně však i Hyrkánova pozice slábne a faktický vliv získává jeho vojevůdce Antipater (otec Heroda Velikého). Antipatris.