Hanebnost

heslo: hanebnost

autor: Balabán Milan    
       
předcházející heslo: hanba        
následující heslo: hanobit

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. zimmá, řec. anomia. Výraz zimmá je odvozen od kořene z-m-m, znamená vlastně smýšlení, posuzování atp., ale též: plánovat něco zlého, krajně pochybného – např. o strojení piklů proti spravedlnosti (Ž 37,12). Řec. anomia je bezzákonnost (a-nomos), hřích, smýšlení mimo normu (Zákon, evangelium, to, co bylo zjeveno jako normativní a odpovídající Božím záměrům s člověkem). H. označuje v Bibli něco okatě nepřípustného, něco, co může souviset s vraždou, necudností, úplatkářstvím, s krvesmilstvím. Je to vědomý útěk od norem zákona (srv. Ž 119,150). Sd 20,6 zpravuje o mrzké hanebnosti Gibejců (trýznivé a cynické znásilnění ženy). Oz 6,8n mluví o Gileádu, kde se koncentrovaly ničemnosti, jež byly páchány jakoby profesionálně (hebr. pó`^alé 'áwen), a to dokonce i kněžími. H. znamená v Bibli (zvl. ve SZ) na jedné straně něco příkře neetického (nemravného), na druhé straně to, co popírá nebo znečišťuje bohoslužebné (kultické) řády a rozsévá tam magii. Může se jednat např. o pohlavní styk s pokrevně příbuznými (Lv 18) nebo hanebnost otce, který ze své dcery učiní nevěstku (Lv 19,29). Za tyto hanebosti hrozilo vyobcování nebo smrt (Lv 18,29; Lv 20,14). Termín h. patří k rétorice polemik, zejména k řeči proroků či kněžských kazatelů. Byly to ohavné zvyklosti typické pro Kenaance (Lv 18,30). Prorok Ezechiel někde hanebnost spiritualizuje – nejde pak o zvrhlost tělesnou, nýbrž o propad do pověr jiných národů (Ez 16). Ezechiel ovšem také ví o h. kultického a náboženského rázu (Ez 22,9).