Sobota

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: sobota

autor: Pokorný Petr
autor: Lyčka Milan  
       
předcházející heslo: Sóba        
následující heslo: Sodoma

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. šabbát, od kořene š-b-t, ustat, přestat, řec. sabbaton, v žid. tradici sedmý den týdne, který je Hospodinův svatý den odpočinku (Ex 16,23), kdy je přísně zakázána práce.

1. Svěcení soboty

Bible podává dvě verze zdůvodnění s.: Jedna se opírá o příběh Stvoření, zdůvodňuje svatost s. odpočinkem Hospodina po šesti stvořitelských dnech a je vyjádřena v Desateru podle Ex 20,8-11. Druhou verzi přináší deuteronomistická formulace Desatera (Dt 5,14-15), která klade důraz na humánní aspekt s. (odpočinek po práci) a dává s. do spojitosti s vysvobozením Izraele Hospodinem z Egypta (Exodus). Protože příkaz dodržovat s. předchází i příkaz budování svatyně (Ex 35,1nn.), rabíni vyvodili, že v s. je zakázáno konat 39 druhů prací (avot melachot), analogických pracem na stavbě svatyně. Židé považují s. za posvátný čas, vylomení se z řádu času profánního, závdavek eschatologické doby (šestina budoucího světa). Mezi oběma časy je zřetelný předěl: posvěcení s. (kiduš) na začátku, oddělení (havdala) na závěr s. Dodržování s. patří k nejpřísnějším přikázáním (hebr. micwót).

2. Příkaz pracovat – dělat

Nepřímo příkaz svěcení soboty potvrzuje závažnost práce ve zbývajících dnech týdne: dělat, pracovat , hebr. `-s-h (Ex 20,10), `-b-d (Ex 5,18), řec. ergazomai (např. na vinici Mt 21,28) nebo poió (s důrazem na tvoření (Gn 1,1 LXX; Mk 3,14 Ježíš tvoří společenství dvanácti učedníků), ale také sloužit (Bohu i člověku), též obdělávat (Př 12,11). Slovem dělat, nebo vykonat (Iz 43,13 , jinde Iz 44,12 pracovat a zhotovovat) překládá BKr také p-`-l. Základem a důvodem lidské práce je Boží dílo stvoření, kdy Hospodin tvořil (b-r-') a činil v šesti dnech jednotlivé prvky stvoření. Podle Božího příkladu má i člověk šest dní činit, pracovat všechnu svou práci a i tak dělat Pánu čest (srv. Ko 1,10), v. t. práce.

3. Sobota a práce v NZ

V NZ Ježíš interpretuje význam s. jinak než farizeové (Mk 2,27: Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu, proto je Syn člověka pánem i nad s. a Je v sobotu dovoleno jednat dobře, či zle, život zachránit či utratit? (Mk 3,4). Sám dělá (a rovněž je povoluje dělat i svým žákům) to, co jinak bylo zakázáno, zejména uzdravovat (Mk 2,23-28; 3,1- 5; Mt 12,10-13; L 13,10-16; J 5,2-18 aj.). V Žd 3-4 je sobotní odpočinutí obrazem věčného života (Žd 3,11.18; 4,1-11) a Ježíš se v celém svém příběhu stal ztělesněním toho, co je cílem Božího díla (J 5,30).

V rané církvi brzy po Velikonocích získal na významu první den po sobotě jako den Kristova vzkříšení, srv. neděle, v. t. týden.