Alexandrie

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: Alexandrie

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: Alexandr Veliký        
následující heslo: alfa

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
Řecké město založené r. 332 př. n. l. Alexandrem Makedonským (Velikým) ve vých. části nilské delty u Středozemního moře, jako nové správní středisko Egypta, později po Římu druhé největší město Římské říše. Označováno jako A. u Egypta. Významný přístav dělal z A. centrum obchodu a mořeplavby (Sk 27,6; 28,11). Soustřeďoval se tu kult nově prosazovaného boha Sarapida, jenž byl ovlivněn řeckými eleusinskými mystérii. Sarapeion mělo i významnou sbírku knih (svitků). Nejvýznamnějším střediskem kultu múz, kultury, umění a vědy bylo však Museion, s nejobsáhlejší knihovnou starověku. V Museiu se při zkoumání homérských eposů rozvinula textová kritika, užitá později v A. při práci na standardním tvaru biblického textu.

Významným prvkem společnosti byli v A. Židé (čtvrtina, tj. asi 100 až 200 tis.), kteří se významně podíleli na kulturním životě. V A. vzniklo i drama Exagógé o vyvedení z Egypta, od židovského dramatika Ezechiele, a rozvinula se tu alegorická tradice exegeze (Filón Alexandrijský), v níž později pokračovali na konci 2. a v první polovině 3. st. křesťané (Klémens Alexandrijský, Órigenés).

V A. vznikl překlad Písma (SZ) do řečtiny – Septuaginta.

Židé z Egypta jsou ve výčtu účastníků Letnic ve Sk 2,10 a podle Sk 6,9 byla i v Jeruzalémě synagóga alexandrijských Židů, z nichž mnozí oponovali Štěpánovi. Tímto údajem chtěl autor Sk zdůraznit, že rozpor mezi církví a židovstvím nebyl jen místní, ale zasáhl i diasporu.

Nejvýznamnější nz údaj o A. je ve Sk 18,24. Podle něho z A. pocházel Apollos, zřejmě významný misionář a průkopník křesťanství, reprezentující již tehdy vlivné křesťanské společenství, o jehož podobě a učení v 1. st. nemáme bližší informace. Někdy bývá do A. kladen vznik listu Židům. Od poloviny 2. st. je v A. doložena křesťanská menšina, která svým rozsahem byla srovnatelná s dřívější menšinou židovskou (alexandrijská škola). O židovské menšině však pozdější prameny mlčí. Buď Židé v A. prošli krutým pronásledováním, důslednějším, nežli tomu nasvědčují zprávy o pogromech z r. 70, kdy byl zbořen chrám v Leontopoli, nebo se většina alex. Židů přiklonila ke křesťanství.

Na začátku 4. st. působil v A. Areios (lat. Arius), který učil, že Kristus jako Syn Boží není souvěčný v Bohem Otcem. Jeho učení církev po delších diskusích a sporech na Nicejském koncilu r. 325 zamítla v obavě, že by tak bylo možno uvažovat i o jiných, Ježíšovu učení a jeho příběhu neodpovídajících zjeveních Boha. Nejvýraznějším představitelem opačné strany byl alexandrijský biskup Athanasios (Atanáš), významný pro rozvoj křesťanského dogmatu a ustavení nz kánonu. Areiovský spor vyústil koncem 4. st. ve formulaci učení o Boží Trojici.