Chrám
heslo: chrám
autor: Horák Ladislav
autor: Pokorný Petr
autor: Hájek Blahoslav
předcházející heslo: Chózaj
následující heslo: chrámový nevolník
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. hejkál, řec. hieron uzavřený posvátný prostor, určený k bohoslužbě. Starověká bohoslužba spočívala především v obětech. V Bibli se jedná převážně o ch. Hospodinův v Jeruzalémě, zvaný také Dům Hospodinův, avšak jsou v ní jmenovány také některé pohanské chrámy.
1. Přímým předchůdcem i vzorem chrámu Hospodinova byl stan setkávání(kral. stánek úmluvy), postavený podle tradice zachované v Ex 25-40 při putování Izraele pouští na příkaz Hospodinův. Když král David dobyl Jeruzalém, nechal do něj přenést schránu (kral. truhlu)(2S 6,12) avšak stavbu ch. nezahájil (2S 7,13).
Již na schráně lze poznat závažný rozdíl mezi kulten Izraele a ostatních národů. Obecně nábožensky byl chrám místem bezprostřední přítomnosti božstva. V Izraeli byl místem setkávání s Bohem (1Kr 8,10-61), ale Bůh nebyl na chrám vázán (Nu 12,5; 1Kr 8,27)- byl to stan setkávání.
2. Ch. byl postaven na příkaz Šalomouna okolo r. 967 př. n. l. Vybudování kamenného ch. v Jeruzalémě bylo spojeno s centralizací moci a přechodem od kmenového uspořádání ke království. Nebylo to snadné a teologicky bylo potřebí koncentraci kultu zdůvodňovat ještě v 7. stol př. n. l. v Dt jako důsledek jedinečnosti a jedinosti Hospodinovy. Koncepce jednoho chrámu se neprosadila hned.
Ch. Šalomounův je popsán v 1Kr 6. Jeho základní struktura byla dána stanem setkávání. Vnitřní rozměry ch. byly 30x15m. Byl rozdělen na dvě nestejné části: svatyni a velesvatyni. Byl přístupný jen kněžím (kněz), velesvatyně jen veleknězi v Den smíření. Ve velesvatyni byla uložena schrána smlouvy jako znamení Hospodinovy přítomnosti a vlády. V ní byly uloženy desky Desatera. Přikrývalo ji víko příkrov, na něm dva cherubové. Představovala zřejmě trůn, na němž přebývá Hospodin a kde se zjevuje. Ve svatyni byly stoly z cedrového dřeva, na něž se kladly předkladné chleby. 10 zlatých svícnů osvětlovalo svatyni. Zlatý oltář sloužil jako kadidlový.
Před svatyní stál velký oltář pro oběti. Na chrámovém nádvoří stála velká nádrž, zvaná též měděné moře. (Obsahovala asi 720 hl vody, používané při obětních obřadech. Hrála však i jistou úlohu jako připomínka moře, nad nímž Hospodin kraluje.)
Celé uspořádání a rozdělení chrámových prostor i jejich výzdoba měly symbolický význam (Žd 9,1nn). Ch. byl opravován a výzdoba doplňována, ale jeho bohaté poklady byly používány i pro jiné účely než bohoslužebné. R. 587 př. n. l. při pádu Jeruzaléma byl ch. Šalomounův zbořen.
3. Zerubábelův ch. byl obnoven na témž místě po návratu lidu ze zajetí asi v letech 520-515 př. n. l. (Ezd 3-6). Jeho podoba byla už mnohem skromnější, nebyla v něm schrána, ta se pravděpodobně ztratila při zničení ch. nebo byla jako nejvzácnější kořist oodvezena Babylóňany.
4. Ch. Herodův (dnes obecně zvaný Druhý ch.) je znám z Nového Zákona. Byl podstatným rozšířením a přestavbou celého areálu ch. Zerubábelova. Vybudoval jej Herodes Veliký v létech 18 př. n. l. a dokončen byl až r. 63 n. l. – 6 let před pádem Jeruzaléma r. 70 n.l. Jeho podrobný popis známe z Josepha Flavia. Podle něho chrámový okrsek pokrýval plochu kolem 14 ha. Celý okrsek obklopovaly vysoké zdi. Čtyřmi branami se vcházelo do nádvoří. Sem mohli přicházet i pohané. Nádvoří bylo lemováno sloupořadím (J 10,23),v němž byla zasedací síň synedria. Také tu byly stánky prodávajících a směnárníků. Další zeď oddělovala druhé nádvoří, rozdělená na dvě části: nádvoří přístupné všem židům, tedy i ženám, druhá část byla vyhrazena jen židovským mužům. Za ním bylo nádvoří kněží, kde byl oltář k zápalné oběti. Chrámová budova byla nádherná, ovlivněná již řeckou architekturou a vzbuzovala obdiv (Mt 24,1). Sloupovou předsíní vstupovali do svatyně kněží s každodenní nekrvavou obětí. Tu byl stůl pro předkladné chleby, oltář kadidlový a sedmiramenný svícen. Podle Žd byly v chrámě dvě opony: první oddělovala předsíň od svatyně, druhá svatyni od velesvatyně. Tam směl vstoupit jen velekněz jednou za rok v den smíření. Velesvatyně byla tedy prázdná – velekněz jen položil kadidelnici na kámen uprostřed velesvatyně. Ch. byl zbořen r. 70 n.l. (Dnes je zachována jen část zdi pod navršenopu plochou chrámového okrsku – Zeď nářků.) Na místě ch. je od r. 691 n.l. postavena Omarova mešita – tzv. Skalní dóm.
5. Význam. Jako všechny chrámy byl i ch. Jeruzalémský místem, které před Bohem legitimovalo pozemského krále jako jeho pověřence (Ž 110). Nebyl však obydlím božstva (Bůh nemůže sídlit na zemi, když ani nebesa nebes ho neobsáhnou – 1Kr 8,27), ale je viditelným znamením Hospodinovy přítomnosti (ve velesvatyni byly původně desky zákona ve schráně smlouvy), místem na něž byly dnem i nocí upřeny oči Hospodinovy a v němž dlelo jeho jméno
(1Kr 8,29), tj. kde se soustřeďoval jeho kult včetně modliteb a chval. Tím byl jako jediný ch. také viditelným znamením jednoty lidu. Byl modelem přítomnosti Boha v lidem dostupném i nedostupném (nebe) rozměru jeho stvoření: Hospodin je ve svém svatém chrámu, Hospodin má trůn svůj na nebesích. Jeho oči hledí, jeho pohled zkoumá lidské syny
(Ž 11,4).
Jeho význam vzrostl zvláště po Jóšijášově reformě (2Kr 22 a 23), takže se stal domnělou zárukou bezpečnosti (sr. Jr 7,1nn). Zakladatel ch. a proroci však připomínali, že Hospodina nelze uzavřít do ch. lidskýma rukama udělaného (1Kr 8,27; Iz 66,1). Ch. jako místo modliteb a obětí (1Kr 8) někdy přestával odkazovat na Hospodina svrchovaného, věrného a milosrdného. Stal se úkrytem pro lupiče
, aby mohli krást a vraždit, cizoložit, křivě přísahat, pálit kadidlo baalům a chodit za cizími bohy
– a přitom přicházet a stavět se před Hospodina (Jr 7,9-11). Prostředkem obnovy Izraele se tak později stávalo prorocké kázání, které muselo vracet chrámovou bohoslužbu jejímu původnímu poslání.
6. Politické důsledky ch. v nz době. Místo, na němž stál ch. a jeho okolí (řec.temenos) bylo posvátné a bylo na ně možno vstoupit teprve po kultickém očištění. V jeruzalémském chrámu bylo pro ne-židy tabu vnitřní nádvoří. Ve starověkých říších mívala širší chrámová území jistou autonomii jako chrámové oblasti. Tak tomu bylo s celým Judskem v době, kdy spadalo pod vládu Seleukovců, v době po sesazení Heroda Archelaa (6 n. l.) nebo v době po r. 44 až do pádu Jeruzaléma. Velekněz se synedriem (veleradou) měl tehdy i některé správní pravomoci. Když Ježíš relativizoval roli ch., mohlo to být interpretováno jako i jako ohrožení politické stability.
7. Ježíšovo vystoupení bylo pokusem o reformu chrámové zbožnosti v tom smyslu, že ch. měl být především místem modlitby a jako místo modlitby měl být otevřen všem národům (Mk 11,17nn; Iz 56,7n). Lid Hospodinův tu byl před ch. – a proto přežil i zničení ch. NZ už s ch. nepočítá, dohrál svou úlohu. Chrámová opona se přece roztrhla – a i když ještě několik desetiletí fungoval, už tu byla nová cesta až k trůnu milosti (Žd 4,14nn; 10,19). V církvi se Ježíšův výrok tradovaný v Mt 18,20 Kde jsou dva neb tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich
stal zdůvodněním toho, proč není třeba ch. Ježíš provází v Duchu své věrné i do nových míst, je s nimi tam, kde se shromažďují v jeho jménu. V. t. Ježíš 5.
8. Předchůdci a jiné ch. Hospodinovy.
8.1 V Aradu (na jihu judské pouště, asi 20 km vzdušnou čarou na z od Mrtvého moře) byl v r. 1963 archeologicky odhalen ch. Hospodinův z doby Šalomounovy.
8.2 Jiný ch. Hospdinu postavili izraelští žoldnéři a osadníci v Elefantině (Jéb) v Horním Egyptě naproti Asuánu. Hospodina v něm uctívali spolu s jinými božstvy, z nichž jedno bylo ženské (Anat-Jahu). Ch. exisotval již v polovině 6. st. př. n. l. a zanikl okolo r. 410 př. n. l., jeho existenci dokládají Elefantinské papyry.
8.3 V r. 160 př. n. l. založil kněz Onias, vyhnaný z Jeruzaléma, v židovské kolonii v Leontopoli (nedaleko dnešního káhirského letiště) ch. Hospodinův. Byl podle jeruzalémského modelu. Zanikl v důsledku války židovské v r. 73 př. n. l. V Jeruzalémě nebyl uznán, ale ani se proti němu nijak výrazně nepolemizovalo.
8.4 Na hoře Gerizím zbudovali svůj vzdorochrám v době Ezdráše a Nehemiáše Samařené (Samaří), když jim nebylo povoleno účastnit se stavby a užívání obnoveného ch. v Jeruzalémě. Hasmoneovec Jan Hyrkán jej r. 107 př. n. l. zbořil a tím zavdal podnět k eskalaci napětí mezi Samařany a ostatními Židy.
8.5 Ch. Ezechielova vidění (Ez 40-45)- ideální ch., jenž podle popisu zdůrazňuje jedinečnost a svrchovanost Hospodinovu.
9. Pohanské chrámy, v Bibli zmíněné: 1S 31,9.10 (Aštarot), 2Kr 5,18 (Rimón), 2Kr 19,37 (Nisrok), 1Pa 10,10 (Dágon), 2Pa 36,7; Ezd 5,14 (Babylónský).
9. Raně křesťanský vztah k ch. po jeho pádu: Křesťanská obec (církev) je sama duchovním chrámem (1Pt 2,4-10; 1K 3,9.16n; 2K 2,6.16n Ef 2,19-22), ch. ducha je lidské tělo (1K 6,19n;) dle Zj 21,22 v novém Jeruzalémě ch. nebude, protože Bůh bude přímo mezi lidmi. V. t. Židům.