Chléb

heslo: chléb

autor: Chamrád Petr    
       
předcházející heslo: chlapec        
následující heslo: chlemtat

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. lechem, řec. artos, (sition, brósis) je základní potravinou většiny obyvatelstva jak v Palestině, tak v okolních národech od nejstarších dob. Původně z žita za přidání čočky, fazolí a jiných levných obilovin či luštěnin, později stále více přibývá podíl pšenice, zvláště u bohatších vrstev. Ch. hmota byla uhnětena ručně z rozdrceného zrna (mouka) za přidání vody (nekvašený ch.) nebo mléka a kvasu; z ní byla vytvořena okrouhlá placka 20-50 cm v průměru a asi 1-2 cm silná. Ve středu se ponechával otvor pro snadnější trhání či lámání (ch. se nekrájel). Ch. se pekl v primitivních poměrech na rozžhavených kamenech, které byly po položení chleba zahrabány do popela (Gn 18,6; 1Kr 17,13; Ez 4,12), v domácnostech jej pekly ženy na kovových plátech (Lv 2,5) nebo v přenosných pecích, pekaři ve městech užívali hliněných pecí (Oz 7,4). Ch. se jedl jako hlavní jídlo nebo jako příloha, užíval se též k nabírání ostatního jídla. V izr. kultu předkladných chlebů byl také obětním darem (šlo o oběť Hospodinu v chrámě Ex 25,30;Žd 9,2). Bylo to 12 chlebů předkládaných každou sobotu, na stole jeden loket širokém a jeden a půl lokte vysokém (Ex 25,23-25). Podle 1S 21,1-9 David a jeho družina jedli předkladné ch. Židovské stolování (hostina) začíná díkůvzdáním za ch., při němž pán domu bral ch., který ležel před ním, do rukou se slovy: Požehnaný Hospodin, náš Bůh, Král světa, který dal vzejít tomuto chlebu ze země. Přítomní odpovídají: Amen. Poté chléb lámal, rozdával a jako první z něj jedl. Také Ježíš tohoto způsobu užíval (Mk 6,41 par) i užil při poslední večeři (Mk 14,22 par), takže se tato formulace dostala i do ustanovení Večeře Páně v křesťanské tradici.

Protože ch. je zcela základní potravinou, stává se nezřídka synonymem pro jídlo (Gn 3,19), pro péči o bližního (Iz 58,7), či základní životní potřeby vůbec. Takto je ch. pojat i do modlitby Páně Mt 6,11 v. t. vezdejší), byť jinde v Bibli představuje jen hmotné hodnoty (Mt 4,4). Naopak jíst ch. v království Božím (L 14,15) je výrazem eschatologické naděje účasti na nebeské hostině.

Není bez významu, že rodiště Ježíšovo Betlém znamená Dům chleba a

v Janově evangeliu (6,22-59) se setkáváváme s duchovním pojetím ch., jímž je Ježíš sám jako pokrm k věčnému životu.

V. t. přesný chléb, vezdejší, jídlo, jíst