Órigenés

heslo: Órigenés

autor: Karfíková Lenka    
       
předcházející heslo: orel        
následující heslo: Orión

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků asi 185 – 254, kř. spekulativní teolog a exegeta, pravděpodně odlišný od svého novoplatonského současníka a jmenovce, který byl žákem Ammonia Sacca. Ó. pocházel z alexandrijské kř. rodiny, působil v Alexandrii jako gramatik a katecheta, r. 230 byl v Palestině vysvěcen na kněze a po následném konfliktu s alexandrijským biskupem přesídlil do Palestiny, aby zde rozvinul horlivou kazatelskou, učitelskou a spisovatelskou činnost, přerušenou uvězněním za Deciova pronásledování r. 250. Órigénovou velkou zásluhou o rozvoj kř. biblistiky je hebrejsko-řecké vydání SZ, Hexapla, která porovnávala v šesti sloupcích Septuagintu (posvátný text alexandrijských Židů i křesťanů) s hebr. textem, jeho řec. transliterací a třemi dalšími řec. překlady (Aquila, Symmachos, Theodotion). Órigénových bibl. komentářů vypočítává Jeroným (Hieronymus, Ep. 33,4) přes 260 knih, nezahrnuje v to scholia (krátké poznámky k jednotlivým bibl. pasážím) a přes 450 kázání. Vedle spekulativního teologického spisu O principech a apologetického díla Proti Celsovi je to valná část Órigénova díla vůbec, bohužel dochovaná z malé části, navíc často v dosti volných lat. překladech nebo řec. antologiích (zejm. Filokalie, tj. antologie textů církevních otců, šířené mnichy z Athosu, propagující hesychastickou, k vnitřnímu klidu směřující mystiku) a katénách, tj. v byzantských sbírkách výroků círk. otců, vztahujících se zpravidla k jednomu dogmatu. Řecky se dochovaly jen komentáře k J a Mt a homilie k Jr a 1S 28 (Saul u věštkyně), v latině komentář k Mt (část, neznámý překladatel), k Pís a Ř (Rufinův překlad) a homilie ke Gn, Ex, Lv, Nu, Joz, Sd, narození Samuele, Ž 36-38 (Rufinův překlad). Jsou to nejstarší křesťanské komentáře k biblickým knihám. Dále se dochovaly homilie k Iz, Jr, Ez, Pís, Lk a některým žalmům (Jeronýmův překlad). Jeronýmovy vlastní komentáře ke Ga, Ef, Tt a Fm dávají tušit, jak vypadaly Órigénovy předlohy. Svou teorii bibl. exegeze vysvětluje Ó. (De princ. IV) pomocí metafory těla, tj. doslovného smyslu, duše, tj. morálního smyslu, a ducha, tj. duchovního, christologického obsahu Písma (duchovní smysl se přitom může rozpadnout na základní věroučný obsah a na anagogický smysl, vztahující poselství textu k jednotlivé duši). Toto rozlišení neznamená, že by každý bibl. text měl přesně trojí význam (doslovný smysl např. u mytopoetických látek nebo hyperbolických příkazů vůbec chybí), ale ukazuje zákl. roviny, na něž může interpretace daný text vztahovat. Órigénovou inspirací nebyl jen jeho o 200 let starší krajan Filón, ale zejm. apoštol Pavel, který rovněž se sz textem pracoval pomocí alegoreze (srv. 1K 9,9n; Ga 4,21nn). Díky tomuto přístupu se Órigénovi podařilo obhájit SZ jako posvátný text kř. církve, zároveň v něm však nalézt christologický smysl. Jeho exegetická metoda ovlivnila kř. biblistiku na dlouhá staletí.