Žid, židovský

heslo: Žid, židovský

autor: Lyčka Milan    
       
předcházející heslo: žezlo        
následující heslo: židokřesťané

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. j^ehúdí, řec. ho iúdaíos (obojí adj. tvar); označení příslušníka vyvoleného národa; původní označení Hebrejec, hebrejský (hebr. ivri) nahradil výraz Judejec, který původně označuje příslušníka kmene Juda či obyvatele území Judska, po zániku severního rozděleného království (Izrael) však přešel na celý národ. České slovo Ž. vzniklo přes řec. iúdaíos, lat. iudaeus.

Izraelci, z velké části rozptýlení v diaspoře, začali být v době helénismu (Est 10,3) a v prvním století římské říše nazýváni Židy a sami se jako takoví označovali (Sk 21,39). Ve srovnání s biblickým Izraelem šlo o pozdní židovství, ve srovnání s Izraelem evropských a amerických dějin jde o rané židovství. S obojím označením se setkáváme v odborné historické a religionistické literatuře (tzv. judaismus).

V kř. tradici se běžně toto slovo pojilo s jménem Jidáše (Judy) Iškariotského, který se tak stal prototypem zrádného Ž. a jméno tak záhy nabylo pejorativního zabarvení. Podle halachických pravidel (halacha) je Ž. každý, kdo se narodil z židovské matky, nebo oficiálně konvertoval k židovství (obřízka u mužů, rituální lázeň). Být Ž. neznamená pouze příslušnost k ž. náboženství, ale doslova tělesně být součástí ž. lidu. S objevením se nového typu, sekulárního Ž., v moderní době, a se vznikem Státu Izrael vzniklo napětí mezi občanským a náboženským (halachickým) pojetím označení Ž.