Letnice

heslo: Letnice

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: létavec        
následující heslo: léto milostivé

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků

1. Izrael

Též slavnost týdnů, doslova týdny hebr. chag šávu`ót (Ex 34,22), též Svátek žně (hebr. chag ha-qácír – Ex 23,16) nebo Den prvních snopků (jóm ha-bikkúrím – Nu 28,26) – jeden ze tří výročních poutních svátků Izraele (hebr. regalim), uzavíral sedmitýdenní (padesátidenní; odtud řec. pentékosté (hémera))) období po svátku Pesach (křesťanské Velikonoce). Původně byl spojen se žněmi a přinášením prvotin zemědělských plodin do Chrámu (Ex 23,19), později, po pádu Chrámu, byl tento svátek rabíny interpretován jako dovršení fyzického vysvobození z Egypta osvobozením duchovním, totiž předáním Tóry Hospodinem lidu Izraele na Sínaji; v křesťanské tradici letnice (Pentekost), vylití Ducha svatého na Ježíšovy učedníky, počátky církve (Sk 2,1nn).

2. Církev

Křesťané slaví Letnice především jako Svatodušní svátky, tedy také 50 dnů (ovšem) po křesťanských Velikonocích. Textem, od něhož se slavení Svatodušních svátků odvozuje je vyprávění o seslání Ducha sv. o Letnicích ve Sk 2,1-36. Stejně jako Ježíš (L 3,22) začíná i církev svůj vstup do dějin křtem, při kterém na židy, kteří se shromáždili na svátky Letnic, sestoupil Duch svatý. Zde je ovšem ještě míněna církev sestávající převážně z diasporních židů (Sk 2,5), vznik církve z pohanů je situován až do Sk 10. Právě vzniklá církev zde není charakterizována jen zázrakem porozumění cizím řečem (které bývá často interpretováno v souvislosti s extatickými praktikami mluvení jazyky, viz glosolálie), ale též Petrovým kázáním. Teologicky lze křesťanské L. chápat jako kladnou obdobu zmatení jazyků při stavbě babylónské věže (Gn 11,7-9). Již ve Sk 2,17-21 byla tradice o sestoupení Ducha sv. o Letnicích chápána jako naplnění Božího slibu z Jl 2,28-32 (LXX Jl 3,1-5) o seslání Božího Ducha na Izrael. Letnice byly prvotní církví chápány v souvislosti s Velikonocemi a doba mezi oběma svátky byla dobou slavnostní. Toto pojetí však bylo v katolické církvi od poč. 4. stol. až do zavedení pokoncilní liturgie zatlačeno do pozadí, když svatodušním svátkům předcházel postní týden.