Velekněz

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 28. 3. 2023, 12:22, kterou vytvořil Moravec (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: velekněz

autor: Balabán Milan    
       
předcházející heslo: velebný
následující odkazové heslo: velerada
následující odkazové heslo: velesvatyně    
následující heslo: Velikonoce

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. ha-kóhén (designace členem ha-), ha-kóhén ha-gádól = ten veliký kněz, kóhén ha-r'óš = hlavní kněz, od kořene k-h-n = vykonávat kněžský úřad, kdo stojí ve zvláštní službě před Bohem (Dt 10,8; 18,7; Žd 10,11 (koná denně bohoslužbu, znovu...přináší...oběti), pův. snad zprostředkoval božského orákula (viz biografii Ebjátara a Sádoka), sr. arab. kahin = vidoucí, žrec, později konající bohoslužbu podle zjevených norem – ve světle Zákona a přinášející oběti nezbytné k ospravedlnění před Bohem; řec. (ho) hiereus, hiereus ho megalos, hiereus ho prótos. Velekněží patřili mezi královské úředníky v Izraeli i v Judsku (např.Amasjáš, Jójada, zřejmě už Sádok aj.). Funkční tituly (např. veliký) odlišovali velekněze od běžných kněží. Nezpochybnitelným vzorem velekněze byl Áron (Nu 35,25nn; Lv 21). Velekněz měl svého zástupce (druhý kněz ,hebr. kóhén mišné2Kr 25,18), totožný patrně s představeným domu Božího (2Pa 31,13), v NZ s velitelem chrámové stráže (řec. stratégos tú hierúSk 4,1). Jednou v roce směl v. vstoupit do velesvatyně (Lv 16), rituálně demonstrovat akt smiřující izraelské společenství s Bohem (Lv 4), přinášet oběti na kadidlovém oltáři (Ex 30) a nosit efod s posvátnými losy urím a tumím Ex 28n). Titulem Pomazaný (hebr. ha-kohén ha-mášíachLv 4,5) mu byla přiznána královská důstojnost. V. nosil náprsník (v Ex 28,15 náprsník soudu, hebr. chóšen mišpát), na hlavě měl turban (hebr. micnefet) s květem z čistého zlata (hebr. cíc záháv) s vyrytým nápisem na pečeti Svatý Hospodinu (hebr. qódeš le'ádónáj). Úřad velekněze byl dědičný (Lv 16,15; Nu 20,26nn) – určený Sádokovcům. Velekněz si mohl vzít za ženu pouze pannu a nesměl se poskvrnit stykem s mrtvolou (Lv 21,10-16). Smrt velekněze měla smírčí charakter (Nu 35,25nn; Joz 20,6). V NZ najdeme přenesení této funkce (smíření skrze smrt) na Krista a jeho smírčí oběť především v listu Židům (Žd 3,1; 7,1nn aj.). Typem předvěkého a zároveň budoucnostního velekněze byl pro teologii tohoto listu Melchisedech (Žd 7). V poexilním čase očekávali proroci Ageus a Zacharjáš (Ag 1; Za 3; 6) od velekněze obnovení chrámu a tím i celého kosmu.

Velekněží sádokovského původu museli riskovat, že budou nábožensky arogantními vládci zbaveni svého postu, ne-li života. Tak byl za vlády Antiocha IV. Epifana sesazen ze svého úřadu v. Onias III. V průběhu makabejského povstání nebylo v Judsku po sedm let žádného velekněze, v r. 153 př.n.l. se stal v. Jónatan (bratr Júdy Makabejského) a jeho úřad byl v jeho rodině dědičný. Za Heroda Velikého se stalo velekněžství a jeho přiznání politickým argumentem v mocenské hře. Viz hesla: kněz, oběť, chrám, Áron, Malkísedek, Kaifáš, Ananiáš.