Ananiáš

heslo: Ananiáš

autor: Mrázek Jiří    
       
předcházející heslo: Anamelek        
následující heslo: Anat

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků u tří osob v NZ zachovává ČEP tento řecký přepis jména hananias. V ostatních případech se vrací k původnější hebr. podobě Chananjáš (tak i v Tób 5,13 nebo Júd 8,1; hebr. Hospodin se smiloval)

1. Podle Sk 5,1-11 manžel Safiry, jeruzalémský konvertita ke křesťanství. Společně s manželkou prodali všechen svůj majetek a předstírali, že celý výtěžek dávají církvi, ale část si tajně ponechali. Oběma se pak vede stejně: sotvaže si uvědomí podstatu a dosah svého činu, padnou mrtvi k zemi (Sk 5,5.10).

Motivy Ananiáše a Safiry Bible neuvádí, nevíme tedy, zda si ponechali část majetku ze zištnosti nebo z nejistoty, co by s nimi bylo dál, kdyby se zbavili všech vlastních prostředků. Stejně tak nemůžeme říci, zda majetek, který přinesli apoštolům, darovali pro podporu dobré věci nebo si chtěli získat větší prestiž. Jisto je, že je nikdo nenutil, aby majetek prodávali a odevzdávali. Petr výslovně říká, že si se svými penězi mohli naložit podle svého, tedy i tak, jak to udělali: část si ponechat a část dát na dobrý účel (Sk 5,4). To, co jim je ústy Petrovými vyčteno a co si vzápětí sami uvědomí s doslova smrtelnou vážností, je způsob, jakým si zahrávají s Duchem svatým jako s někým, koho lze obelstít.

2. Podle Sk křesťan ze Židů, který žil v Damašku v době, kdy tam přišel Saul – (Pavel). Autor Sk jej označuje jako učedníka to by mohlo znamenat, že patřil mezi širší okruh Ježíšových stoupenců a do Damašku se uchýlil až před pronásledováním. Podle Sk 9,10-17; 22,12-16 se v Damašku ujal Saula a otevřel mu oči doslovně i přeneseně: uzdravil jeho zrak a interpretoval mu vizi, kterou měl Saul ještě před Damaškem.

3. Židovský velekněz od roku 48 n. l. V roce 52 měl stanout před římským soudem v souvislosti s nepokoji a násilnostmi mezi Židy a Samařany, ale vyvázl na přímluvu Agrippy. Na začátku židovské války byl zavražděn zélóty kvůli své kolaboraci s Římany. Píše o něm Josephus Flavius ve 20. knize Židovských starožitností. V NZ vystupuje v souvislosti s Pavlovým zatčením v Jeruzalémě. Podle Sk 23 byl Pavel vyslýchán před tímto veleknězem a synedriem, ale podařilo se mu strhnout na svou stranu farizejskou část synedria. Podle Sk 24,1 podával Ananiáš s několika staršími a Tertullem na Pavla žalobu před římským místodržitelem Félixem.