Týr

heslo: Týr

autor: Stehlík Ondřej    
       
předcházející heslo: typologie        
následující heslo: Tyrannos

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. cór, řec. tyros, lat. tyrus, jedno z nejstarších a také nejvýznamnějších měst Fénicie. T. byl kromě malých výjimek obydlen nepřetržitě od 3. tisíciletí př. n. l. do současnosti. Ve starověku se město rozkládalo na ostrově, který byl od pobřeží vzdálen zhruba třičtvrtě km. Ve snaze ochromit obranyschopnost města nechal Alexandr Veliký po dobytí města zbudovat násep, který ostrov spojil s pevninou. Tento násep byl pak během století rozšířen, takže T. je dnes poloostrovem.

T. měl dva vynikající přístavy. U většího se rozkládalo samo město, druhý, menší oddělený od většího jen několika metry moře, byl chrámovým okrskem.

Od střední doby bronzové je T. průběžně zmiňován v písemných dokumentech egyptských, ugaritských a chetitských. V amarnské korespondenci se zachovalo celkem deset dopisů psaných týrským králem.

Týřané se těsně před přelomem druhého tisíciletí potýkali s tlakem Pelištejců. Stali se tak přirozenými spojenci konstituujícího se Izraele pod Davidovou vládou. Vítězství Izraelců nad Pelištejci jistě Týřanům nemálo pomohla, takže se Féničanům podařilo zároveň umenšit pelištejskou moc na moři. Přátelské vztahy mezi Týřany a Izraelci dokládá i biblická tradice. Král Chíram, jeden z význačných týrských panovníků a král budovatel, zásoboval Davida stavebním dřevem i vyhlášenými fénickými řemeslníky (2S 5,11; 1Pa 14,1; 22,4). Vztahy se dále rozvíjely za Šalomouna při stavbě jeruzalémského chrámu, který byl vystavěn i vyzdoben fénickými odborníky (1Kr 7,13-46; 2Pa 2,13-15; 4,11-18) a měl mnoho podobností právě s týrskou chrámovou architekturou, což dokládá podobné užití i důraz na pár sloupů při vstupu. Chíram nepomáhal pouze budovatelům Jeruzaléma, sám byl také vyhlášený zvelebitel svého města, které přebudoval, spojil hlavní ostrov s chrámovým ostrovem a vznosně přebudoval i chrám hlavního městského boha Melkarta. Právě pár týrských chrámových sloupů, které nechal vztyčit pravděpodobně Chíram, ve starověku proslul a objevuje se i na mincích jako jeden z charakteristických znaků tohoto města.

Vzájemné vztahy se nevyčerpávaly pouze ve stavitelství. Nalezly své vyjádření i v další, snad ještě důležitější sféře týrského ekonomického života, v mořeplavbě a zámořském obchodu. Podle biblického svědectví spojili Šalomoun a Chíram své síly i zde na obchodních výpravách do Ofíru a Taršíše (1Kr 9,26-28; 11,11n; 10,22; 1Pa 8,17n; 9,10n 2Pa 9,21n).

Podobně jako dědicové Šalomounovi i Chíramovi dědicové nejsou již tak výraznými osobnostmi a během jejich vlády se projevuje stagnace. Pak se však ujímá vlády nejvyšší kněz Ešbaal, který je opět výraznou postavou na týrském trůnu. V jeho době dochází k opětnému navázání vztahů s Izraelem. Vzájemné úzké vztahy této doby potvrzuje i archeologie. Achabova proslulá manželka Jezábel byla dcerou právě Ešbaalovou. Biblický postoj ke vztahům Ešbaal-Achab je až nespravedlivě odsudečný vzhledem k příznivému hodnocení a vyzdvihování vztahů David/Šalomoun – Chíram. Ešbaal se zasloužil o opětné povznesení T. a jeho říše. Snad nejvýznamnějším počinem bylo r. 815/814 př. n. l. založení Kartága, u kterého stály členové týrské Ešbaalovy dynastie. Vědomí vzájemné blízkosti přetrvalo věky; do týrského azylu se po punských válkách uchýlil poražený Hanibal.

V devátém až sedmém st. př. n. l. byl T. ve sféře Asýrie a s přestávkami odváděl tribut. Asyřané za krále Sancheríba (r. 701 př. n. l.) obsadili vojensky celou Fénicii a po pět let neúspěšně obléhali T. Nakonec asyrský Esarchadón/Ašerhadon (681-668 př. n. l.) uzavřel s týrským králem Baalem vazalskou smlouvu. Babylónský král Nebúkadnesar, poté, co vyplenil Jeruzalém, přitáhl i k T. a po dobu třinácti let jej nechal obléhat (586-573). T. odolal, byl ale Babylóňany zpoplatněn.

Během perského období (539-333) ztratil T. na významu, neboť přišel o své západní kolonie, které si přisvojilo osamostatnivší se Kartágo. Jak zmíněno výše, Alexandr Veliký jako vůbec první dobyvatel pokořil nedobytný T. r. 332 př. n. l. po sedmiměsíčním obléhání. Význam T. se poté propadá na lokální úroveň.

V nz době je doloženo užší obchodní sepětí mezi Galileou a T. (a Sidónem). Galilea zásobovala tato města především zemědělskými produkty a sušenými rybami z Galilejského jezera. Jistá blízkost a propojenost Galileje a Fénicie, která je patrná i z evangelií, má tedy věcný základ. Ježíšovo učení nacházelo posluchače až mezi Týřany a Sidoňany (Mk 3,8), Ježíš možná T. i navštívil (Mk 7,24). T. však mohl posloužit ke stručné charakteristice pohanského města (Mt 11,21-22).

I v Bibli je význam T. dále už jen okrajový; podle Sk 12,20-23 zde náhle zemřel Herodes Agrippa I. král Judský trestem za rouhání a apoštol Pavel užil týrského přístavu na jedné ze svých cest (Sk 21,3). I v nz době byl T. bohatým územím, týrskými mincemi se platila i chrámová daň v Jeruzalémě. Viz daň, směnárník.