Tell el Amarna
heslo: Tell el Amarna
autor: Bič Miloš
předcházející heslo: tele
následující heslo: tělo
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
1. Sídelní město Achet-aton
V polovině 14. st. př. n. l. se rozhodl faraón Amenhotep IV. založit pro svého boha Atona (sluneční kotouč) nové sídelní město, z něhož by jako svrchovaný bůh ovládal celou zemi a nemusel se o vládu dělit se žádným dalším božstvem. Zvláště šlo faraónovi o to, aby zbavil moci vésetského hlavního boha Amuna (Amóna). Pro nové sídelní město si vyhlédl místo při pravém břehu Nilu uprostřed velikého oblouku, jímž řeka obtéká Arabskou poušť. V krátké době dokázal změnit poušť v kvetoucí město s výstavnými paláci a slunečními chrámy i se zahradami a rybníky. Jeho dílo jej však nepřežilo. Zemřel asi po dvacetileté vládě za podezřelých okolností a jeho nástupci nedokázali pokračovat v jeho reformním úsilí. Mocné vésetské kněžstvo a bůh Amun se opět ujal vlády. Achat-aton se vylidnilo a pohltila je opět poušť. Nalezené zdechliny psů a dobytka svědčí o spěchu, s nímž mnozí opouštěli město, takže tam zanechali zvířata, která zašla hlady a žízní.
2. Královský archiv
Rychlému zániku města vděčíme za to, že se v jeho sutinách zachoval královský archiv s korespondencí Amenhotepa IV., který si jako vyznavač Atonův změnil jméno na Achnaton (=Vtělení Atona), a jeho otce Amenhotepa III. Kupodivu jej ve zmatcích po králově smrti nikdo neodnesl. Archív obsahoval korespondenci obou faraónů s různými předoasijskými králi a se syrsko-palestinskými egyptskými vazaly. Nemalým překvapením bylo, že písmo i jazyk textů byly babylónské, a to i v případech, kdy dopisy byly adresovány Egypťanům. K nálezu archívu přispěla prý nějaká venkovanka, která při polních pracích našla popsanou hliněnou tabulku a prodala ji za dva šilinky. Podle jiné verze si domorodci brali ze zřícenin stavební materiál na svoje chatrče a objevili přitom ony tabulky. Bylo to r. 1887 a z úředních míst nikdo nevěnoval nálezu pozornost. Káhirské muzeum a pařížský Louvre se dokonce domnívaly, že jde o podvod. Jen Berlín nezaváhal a získal 194 úplných textů, 5 částečných a 20 menších zlomků. V Londýně je 82 tabulek, v Káhiře 50 (mnohé neúplné), v Oxfordu 22 a porůznu další. V letech 1891-92 byl proveden soustavný průzkum naleziště, zjistilo se, že na cihlách z někdejší budovy archívu se zachovaly nápisy: Místo archívu královského paláce
, ale nic pozoruhodnějšího se už nenašlo. Po dlouhém a svízelném pátrání se konečně odhadl počet dopisů na 350 kusů, zčásti zapadlých neznámo kde. Dnes se místo někdejšího královského města označuje jménem místního beduínského kmene Tell el-Amárna.
3. Palestinské poměry
Amenhotep III. vedl jedinou válku proti Núbii. Egypt žil v míru a v blahobytu. Amenhotep IV. – Achnaton se především věnoval otázkám náboženským a prosazování Atona za jediného boha a politické dění mu příliš na srdci neleželo, ačkoli to v přilehlých asijských oblastech vřelo. Všude pronikaly hordy chabirů a ohrožovali městská knížectví, která navíc žila ve stálých sporech. Z místních vladařů, egyptských vazalů, byl nejvýznamnější na severu amurejský Abd-aširti a jeho syn Aziru. Ve spojení s chabiry se téměř vymanili z egyptské nadvlády a ovládali skoro celou libanónskou oblast. Jen město Gebal (Byblos) se ubránilo a posílalo na ně stížnosti faraónovi. Bez úspěchu. Ve střední Palestině se podobně osamostatňoval šekemský Labaja, který se také spolčil s chabiry. Proti osočování ze strany sousedních místních vladařů ujišťuje Labaja faraóna svou naprostou oddaností. Na příkaz z Egypta měl být předveden, ale při pokusu o útěk přišel o život. Další vazal, jeruzalémský Abdi-chipa faraóna sám upozorňuje na chabirské nebezpečí a prosí o vyslání padesáti vojáků na obranu proti nim. Jeho projevy věrnosti jsou však v divném rozporu s obviněními jiného jihopalestinského vazala Šuvardaty. Byly to pohnuté poměry v oblasti syrsko-palestinské, do které nám el-amárnské dopisy dávají nahlédnout. Současně nám přibližují poměry v zemi, do které o dvě století později vstoupil Izrael.