Pán

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 28. 3. 2023, 12:21, kterou vytvořil Moravec (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: Pán

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: Pamfylie        
následující heslo: paní

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
1.1 Hebr. ba`al, aram. beel, v LXX řec. kyrios nebo anér – znamená pán ve smyslu majitele (Ex 21,29); současně jméno kenaanského boha (Baal) a pomocné slovo k utváření výrazů pro nadřazení (např. Hospodin je Pán hněvu, mstitel – viz pomstaNa 1,2).

1.2 Hebr. 'ádón – pán ve smyslu nadřízený, svrchovaný (řec. také kyrios) uctivé oslovení (Gn 31,35 oslovení otce), jako oslovení Boha znamená 'ádón, že jde o pána celé země, všeho stvoření (Joz 3,13; 1K 10,26) nebo o výraz vztahu P. – služebník. V raném židovství se tento výraz vyslovoval při čtení Písma namísto tetragramu JHWH – nevyslovitelně svatého jména Božího, a to v hebr. ve formě 'adónáj (můj Pán), řec. se četlo jako kyrios. V. t. Adonaj.

2. Aram. mare mělo podobnou základní funkci jako hebr. 'ádón. Ježíšovo oslovení Pane mohlo být na některých místech (zejména Lukášova evangelia) překladem oslovení rabbí (např. Mt 18,21), ale povelikonoční vyznavačské označení Pán (řec. kyrios) znamená jednoznačně, že na Ježíše bylo přeneseno označení pro Boha ve smyslu 'ádón.

3. Funkci uctivého oslovení pane přecházejícího v čestný titul učitel (řec. didaskalosučitel) měl výraz rabbí (doslova můj pane) z hebrejštiny doby Ježíšovy (v ČEP mistr, jak byl oslovován i Ježíš: Mk 14,45 aj.); do řečtiny se někdy jen přepisovalo, jindy mohlo být přeloženo jako kyrios.

4. Oslovení Pane vztažené na Krista je jedním ze závažných kroků, který později vedl k vytvoření trojičního učení (Trojice). Nejstarším dokladem je modlitební zvolání adresované Ježíši Kristu, které se uchovalo aramejsky v 1K 16,21 a zní maranatha (spíše marana tha – náš Pane přijď, než maran atha – náš Pán přišel; viz Zj 22,20; Didaché 10,6). Někdy se to vykládalo jako ryze eschatologické očekávání Kristova příchodu. Ve skutečnosti se tu Ježíš Kristus stává adresátem modlitby, je tedy v přítomnosti dosažitelný a prosba se vztahuje k prosazení jeho vlády v novém, přicházejícím věku.

Nejvýraznějším dokladem užití titulu Pán kyrios na Ježíše je hymnus v Fp 2,6-11. Jde o jméno nad každé jméno (Fp 2,9) a vyznání, že Ježíš Kristus je Pán (Fp 2,11), že stojí na straně Boží. Z židovského hlediska to muselo být pokládáno za rouhání, za zavádění druhého boha. Křesťané se mohli bránit jen odkazem na Ž 110,1, kde čteme Výrok JHWH (Pána, Hospodina) mému Pánu, kde Pánem je mesiášský král, který měl Boží vůli reprezentovat před lidmi. Užití titulu Pán pro Ježíše se stalo jedním z hlavních projevů, kterými se Ježíšovi stoupenci začali vydělovat z hl. proudu židovství. Vyznáš-li ústy svými Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen píše apoštol Pavel v Ř 10,9. Tento církevní význam oslovení Ježíše jako Pána ovlivnil i vnímání nejstarší Ježíšovské tradice, kterou zachytili evangelisté. V příběhu o víře syrofenické ženy (Mk 7,31-37) oslovuje pohanská žena Ježíše zdvořilým pane, ale literární vypravěč to již chápe jako křesťanské vyznání a když Ježíš splní její prosbu se slovy Žes toto řekla, znamená toto právě slovo pane ve smyslu Pane. V Lukášově evangeliu je i pozemský Ježíš běžně oslovován jako kyrios (L 7,13; 9,54 a další).

Závažnost této praxe podtrhuje skutečnost, že současně je v NZ titul Pán užíván i pro Boha samého (Mt 1,20, 2K 10,17 aj., nemluvě o četných sz citátech: Mt 3,3; Ř 4,8 a mnoho jiných). Všechna místa, kde se v č. překladech textů NZ objevuje vl. jm. Hospodin, jsou interpretačním převodem titulu kyrios.

5. Odvolání na Krista jako na Božího reprezentanta zahrnuje přídavné jméno kyriakos a od něho odvozené liturgické pojmy: jako kyriakon deípnonVečeře Páně nebo kyriaké hémera – den Pána, tj. den po sobotě, naše neděle. Viz též Ježíš, Mesiáš, Syn Boží, christologie.