Já jsem

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 16. 2. 2023, 00:00, kterou vytvořil ebs>Moravec
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: já jsem

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo:        
následující heslo: Jaazanjáš

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. 'ánóchí, 'a; řec. egó eimi – formule Božího sebezjevení. V Bibli hraje formule J. j. zásadní roli, a to jak ve SZ i v NZ.

1. Objevuje se v různých náboženstvích (např. i v konfucianismu), včetně náboženství blízkých biblické době (Isidin kult, gnóze) a vyjadřuje náboženskou zkušenost s božstvem jako protějškem člověka. Ten je při setkání konfrontován s nárokem, který ruší jeho zaměření na sebe sama (egocentrismus, svázáný funkčně se samotnou strukturou lidské řeči) a navozuje nové sebepochopení.

2. SZ: V Ex 20,1-2.5 je – Desatero uvedeno tím, že se Bůh představuje jako (J. j.) zachránce Izraele, který jej vyvedl z Egypta, z otroctví. Bůh je podle toho: 1) především zachránce milující svůj lid žárlivou (tj. výlučnou; žárlit) láskou (např. Iz 45,5). Osvobození z Egypta je tu i v časové linii pojato jako předpoklad nároku (Zákona). V tomto rámci, jako v závorce, jsou uvedeny pokyny (přikázání) pro život. 2) J. j. (hebr. 'ánóchí...) je tu spojeno s odkazem na dějinnou událost. I když její historickou podobu lze rekonstruovat jen nepřímo, identifikuje Bůh sám sebe odkazem na své působení v dějinách. To je příznačné pro biblické chápání Božího zjevení, srov. Gn 15,1.7; 17,1.4 aj. V zákonících, např. v tzv. zákonu svatosti se formule j. j. Hospodin užívá jako refrénovitý výraz autority, v níž je ustanovení vyhlašováno (srv. Lv 18,2.4.5.6; 19,2.3.4.10.12 atd.).

V Ex 3,14 je Jsem (hebr. 'ehjé...), který jsem lidovou etymologií Božího jména JHWH. Výrok lze přeložit také jako Budu, který budu a jeho smyslem je patrně vyjádřit Boží aktivní přítomnost, která provázela Mojžíše a je zaslíbením pro všechny věřící (srov. s Kristovým J. j. alfa i ómega ze Zj 1,4.8; 4,8; 11,17 a s Iz 44,6).

3. NZ: Jako božské sebezjevení podává Markovo evangelium druhý příběh o nebezpečí na moři (Jezeře Genezaretském, Genezaret). Ježíš, kráčeje po vlnách (srv. výrok o Bohu, který šlape po mořských vlnách; Jb 9,8), říká svým žákům, kteří ho nepoznali a pokládali za přízrak: Vzchopte se, j. j. to, nebojte se (Mk 6,50par.). J. j. uvádí výroky vyjadřující Boží slitování nad těmi, kdo se jako hříšní lidé ocitli v jeho blízkosti (bázeň, vzchopit se, dobrý). Na tuto tradici navazuje Janovo evangelium. Ježíšovo nejnápadnější J. j. je v synoptických evangeliích jeho doznání mesiášského nároku při výslechu podle Mk 14,62. Jde o výpravění komponované tak, aby čtenář poznal, ke komu se vztahují tituly (Kristus, Syn Požehnaného /Syn Boží/, Syn člověka – všechny v Mk 14,61-62) užívané v církvi jeho (Markovy) doby pro Ježíše. Jsou spojeny s Ježíšem – hlavní osobou pašijního příběhu. Opět tu pozorujeme tendenci spojit poznání Boha s konkrétním příběhem dějin.

3.1. Janovo evangelium: Základní roli hrají Ježíšovy výroky j. j. v Janově evangeliu: od prvního J. j. (Mesiáš – J 4,25) přes další J. j., v nichž je většinou metaforicky vyjádřena Ježíšova klíčová role pro naději člověka: J. j. chléb života (J 6,35.41.48.51), světlo světa (J 8,12; 9,5), dvéře ovcí (J 10,7.9), dobrý pastýř (J 10,11.14), vzkříšení a život (J 14,6) a pravý vinný kmen (J 15,1.5). Ježíš podle toho otvírá cestu k Bohu a tím k věčnému životu (eschatologie) (Boha nikdo nikdy neviděl, jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řeklJ 1,18). Psychologicky jsou takové výroky v rozporu s historickým obrazem Ježíše, který se bránil i oslovení dobrý (Mk 10,17n). Protože však jde o liturgický a literární výraz pro sebezjevení, musíme těmto výrokům rozumět v souvislosti v prologem Janova evangelia, kde je Ježíš ztotožněn s Božím Slovem, Logem, tj. s prostředníkem mezi Bohem a lidmi, který Boha reprezentuje na zemi a mluví jeho jménem. Tak totiž v povelikonoční době vnímali křesťané Ježíšova slova. Janovská J. j. vyjadřují univerzální dosah Ježíšova příběhu. A přece i v Janově evangeliu jsou výroky typu J. j. uvedeny do souvislosti s tím, že zjevení Boží podstaty je vázáno na dějinnou osobu Ježíšovu. Poslední J. j. jsou v J 18,5.6.8 Ježíšovým přiznáním, že je hledaným Ježíšem Nazaretským. Jsou zdůrazněna (3krát opakována), protože obracejí pozornost zpět k Ježíšovu příběhu.