Dobrý

heslo: dobrý

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: dobrovolný        
následující heslo: dobýt

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. tóv, řec. agathos, méně často řec. kalos. NZ užívá obou výrazů záměnně. Pavel mluví o dobrotě a užívá podstatná jména agathósyné a chréstotés (dobrota).

1. Dobré je to, co odpovídá Boží vůli (Nikdo není dobrý, jedině Bůh – Mk 10,18; sr. Ž 86,5), Boží Duch (Ž 143,10), Boží přikázání (Mi 6,8; Ř 7,16). Boží dobrota se především projevuje v jeho vztahu k lidem, s nimiž Bůh zamýšlí dobré (Gn 50,20; Ž 84,12). Svým původem a svým určením od Boha je tedy dobrý i svět: Vše, co Bůh stvořil, bylo velmi dobré (Gn 1,31). Proto lidský život je dobrý a je správné ho užívat (Ž 34,13). Dobré je i obecné etické vědomí. Výčty ctností a neřestí v NZ se do značné míry shodují a s podobnými výčty u antických filozofů a mravními normami v příslovích a mravníc maximách (1K 15,33n; Fp 4,8}).

To, že stvoření je od Boha a je d., popíral v polovině 2. st. n. l. Markión.

2. Zlo a hřích je absurdní odcizení člověka jeho lidskému poslání. V této situaci je schopnost rozlišovat dobré a zlé sama o sobě dobrem (Iz 7,15; Žd 5,14). Jestliže podle Gn 3,5 zprostředkoval lidem poznání dobrého a zlého had-svůdce, jde o zpětnou úvahu o tom, proč člověk – dobré stvoření Boží – dělá zlo. Předpokládá se, že původně spontánně činil dobro a byla to jeho touha stanout na úrovni Boha, která ve skutečnosti vedla k odhalení zla jako lidské možnosti.

3. Smysl výroků o dobrotě Boží zahrnuje ujištění o tom, že svět (z dnešního lidského hlediska dějiny) má dobrý cíl určený Bohem (eschatologie), který se ve světě se zjevil (zjevení) skze (Ježíše Krista). Proto mají dějiny navzdory lidskému hříchu svůj smysl (1K 8,6; J 1,1-4). Součástí lidského poslání je chválit Boží dobrotu, a tak vědomě vyjádřit to, čím celé stvoření ve skutečnosti žije (chvála).

4. Člověk je dobrý tím, co dělá (Mt 5,16). Apoštol Pavel a jeho žáci však zvláště zdůraznili, že člověk nedělá dobré samozřejmě, i když je pro ně určen již Stvořitelem. Jeho mravní vědomí selhává. Chci dobro, to dokážu, ale vykonat už ne (Ř 7,18). Nový život ve víře (stvoření v Kristu, sr. 2K 5,17) toto Stvořitelovo určení obnovuje a posiluje: Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky (řec. erga agatha), které nám Bůh připravil (Ef 2,10). Nápravy mravů se nedosáhne výzvami k dobrému etickému působení (nesení ovoce). Dobré ovoce nese jen dobrý, tj. dobře zakořeněný strom (Mt 7,17). To je u Ježíše obraz pro zakořenění víry, jako hluboké životní orientace přijímající s důvěrou Boží zaslíbení království Božího jako spolehlivý horizont životní cesty (Mk 1,14n), v. Kázání na hoře.

5. Jestliže křesťan nebo žid má podle Pavla ve víře hluboké zázemí, které mu dává dobrý základ k činění dobrého (viz podobenství o posledním soudu Mt 25,31-46), neznamená to, že jiní lidé by dobré nemohli konat. Nelze jim odepřít mravní vědomí (Ř 2,13-16), sr. ctnost. Věřící má navíc jen to, že spolu s vírou mu bylo dáno poznat základ a rozhodující motivaci k činění dobrého. Tu má zprostředkovat svému okolí .