Malí proroci

heslo: malí proroci

autor: Tomášek Petr    
       
předcházející heslo: Malchos        
následující heslo: Malkíel

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků skupina prorockých knih SZ (dle hebrejského kánonu náležející do zadních proroků), která sdružuje dvanáct menších spisů. Mezi m. p. patří knihy (v pořadí hebrejského a protestantského kánonu): Ozeáš, Jóel, Ámos, Abdijáš, Jonáš, Micheáš, Náhum, Abakuk, Sofonjáš, Ageus, Zacharjáš a Malachiáš.

Dvanáct m. p. byly, jak se zdá, tradovány od nejstarších dob jako jedna kniha (resp. svitek); její velikost přitom řádově odpovídá velikosti trojice ostatních prorockých knih (Izajáš, Jeremjáš, Ezechiel). Důvod pro sloučení menších spisů do jednoho tedy mohl spočívat především v písařské technice a zvyklostech. Počet knih však bezpochyby má též symbolickou hodnotu (srv. dvanáct), avšak konkrétní význam této symboliky není znám. Jako celek zná dvanáct m. p. již kniha Sírachova (Sír 44,1-50,24), v této podobě jsou také m. p. doloženy mezi svitky z Kumránu a Vádí Murraba'át.

Lze také ukázat, že texty jednotlivých knih m. p. na sebe vzájemně navazují, např. pomocí klíčových slov a témat a že tedy m. p. ve své konečné podobě představují promyšlenou kompozici, nejen soubor nesouvisejícíh menších spisů.

Jelikož byly m. p. chápány jako celistvá kniha, je i pořadí jednotlivých knih pevné. Knihy jsou přitom uspořádány chronologicky, podle údajů, které lze dovodit z bibl. textu. Např. se vychází z úvodních veršů jednotlivých knih, které situují činnost určitého proroka do doby toho, či onoho izraelského krále (srv. Oz 1,1; Am 1,1; Mi 1,1; Sf 1,1). Ostatní knihy jsou do historického rámce zařazeny dle některých narážek (Srv. Jonáše a 2Kr 14,25), či dle obsahových kriterií. Pořadí v septuagintním kánonu se však od hebrejského pořadí částečně liší, tak že spíše vyjadřuje trojdíle eschatologické schéma: 1. soud nad Izralelm (Oz; Am; Mi; Jl; Abd, 2. soud nad národy (Jon; Na), 3. spása pro Izrael Abk; Sf; Ag; Za; Mal.

Zásadní význam v obou uspořádáních bezesporu představuje první (Oz) a poslední kniha (Mal). V Ozeáši je přitom nejvíce tématizováno ohlédnutí k počátkům Izraele (Jákob, Exodus, putování pouští a obsazení zaslíbení země); Malachijáš oproti tomu končí příchodem dne Hospodinova (srv. den, 3.). V křesťanském kánonu na něj (jakožto poslední sz. knihu dle řeckého kánonu) organicky navazuje zvěst Nového zákona.

Co se obsahu týče, představují m. p. do jisté míry různorodou směs žánrů a témat, na níž se ukazuje poměrně složitý vývoj této literatury. Základem jsou texty typicky prorocké, založené na žánru orákulu soudu a orákulu spásy (viz zadní proroci). U těch se předpokládá, že mohly mít původ v autentických proroctvích proroků působících v předexilních severním Izraeli (jádra knih Ozeáš a Ámos) a předexilním Judsku (Mi; Na; Sf), ale také v exilu a době poexilní (Abk; Ag; Za). Tyto zárodky knih však byly v průběhu času rozšiřovány, doplňovány a vykládány. Některé texty vykazují helénistický charakter, či dokonce je lze zařadit mezi apokalyptiku (Za 12-14). Má se za to, že Oz; Am; Mi; Sf prošly deuteronomistickou redakcí.

Některé z knih m. p. však svých charakterem z rámce prorockého žánru úplně vybočují, především kniha Jonáš, která představuje nejspíše helénistickou novelu. Kniha Malachijáš a pravděpodobně též Jóel a Abdijáš, zdá se, jsou teprve pozdní redakční výplní, či midrašem.

Knihy m. p. obsahují kromě vlastní prorockých textů občas též další žánry, jako např. vize (Za; Am), žalmy a hymny (Jon 2; Na 1,2-8 aj.), či vyprávění (Jon 1; 3n; Ag).

Ke zvláštním teologickým tématům a důrazům patří sociální kritika (Am; Mi; Sf), motiv dne Hospodinova (Am; Sf; Mal), pouti národů (Mi); neméně silný je také důraz na Sijón (Abd), Jeruzalém (Za) a Jeruzalémský chrám (Ag; Abk; Za).