Následovat, následování

heslo: následovat, následování

autor: Tichý Ladislav    
       
předcházející heslo: násilí
následující odkazové heslo: naslouchat      
následující heslo: Nátan

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. h-l-k 'achar, řec. většinou akolúthó. doslova jít za někým.

1. Z věcného hlediska byl pojem Izraeli dobře známý z jeho nomádské minulosti. Ve SZ se však vyskytuje kromě v doslovném smyslu (např. Gn 24,5.8; 32,20 aj.) také ve smyslu přeneseném s významem náboženským. Ve většině případů se však užívá tohoto obratu o následování cizích bohů. Nacházíme jej hlavně v Dt (viz Deuteronomium), v tzv. deuteronomistickém dějepisném díle a u některých proroků (např. Dt 4,3; 8,19; 11,28; 13,3; 28,14; Sd 2,12.19; 1Kr 11,5.10; 18,18; 2Kr 17,15; Jr 2,5; Jr 2,23.25; 7,6.9; 8,2; 9,13; 11,10; 13,10; 16,11; 25,6; 35,15; Ez 20,16; ČEP má většinou chodit za). K tomuto pohledu snad přispěly průvody za obrazem modly při pohanských kultech. SZ hovoří ovšem také, byť méně často, o následování Hospodina (např. Dt 13,5; 1Kr 14,8; 2Kr 23,3; 2Pa 34,31; Jr 2,2 [zde ČEP: chodit za]; Oz 11,10). Velmi působivě je vyjádřen tento postoj v protikladu k předcházejícímu v 1Kr 18,21, kde Elijáš vyzývá k rozhodnutí: Je-li Hospodin Bohem, následujte ho; jestliže Baal, jděte za ním! (v hebr. textu je v obou případech stejná vazba). Chápání významu myšlenky následování bylo možná dáno vojenskými zkušenostmi. Byla by zde pak blízkost k představě Hospodina jako krále. Snad ještě významnější je pojem cesty, kterou Hospodin přikázal jít (viz např. Ex 32,8; Dt 5,33; 10,12).

V 1Kr 19,20n. je Elíšovo povolání za pokračovatele Elijášova líčeno také terminologií následování (šel za Elijášem). Za jistý způsob následování lze považovat Henochovo (Henoch chození s Bohem hebr. h-l-ch 'et- v Gn 5,22.24, které znamená úzké společenství.

2. Mnohem centrálnější význam má pojem následování v NZ, protože slouží k vyjádření navázání těsného svazku s Ježíšem, popř. připojení se k němu. Kromě slovesa akolúthó = následovat, kterého je užito v NZ 90krát, z čehož se 73 výskytů (převážně v evangeliích) vztahuje k následování Ježíše Krista, jsou to (méně četné, ale z hlediska tradice asi starší, protože blízké hebr. úzu) vazby s příslovcem opisó ([jít] za). U složenin slovesa akolúthó s předponami ex-, ep(i)-, kata-, par(a)-, syn- je teologický význam výrazný pouze 1Pt 2,21.

2.1. První Ježíšovi učedníci Šimon (Petr) a Ondřej po výzvě Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí Ježíše následovali (ČEP: šli za ním; Mk 1,17n., par. Mt 4,19n.). Stejně i Jakub a Jan (Mk 1,19n., par. Mt 4,21n.; viz také J 1,37-38.40.43). Stejnou připravenost k následování projevil i celník Levi (Mk 2,14, par. Mt 9,9 [Matouš]; L 5,27n.). K podmínkám následování, které dává Ježíš (Mk 8,34 [zástupu s učedníky]; Mt 16,24 [učedníkům]; L 9,23 [všem]), patří zapřít sám sebe a vzít svůj kříž (L: brát každodenně). Základní důležitost tohoto požadavku potvrzuje také výrok L 14,27, par. Mt 10,38 (zřejmě z pramene Q). O náročnosti konkrétních podmínek následování (nezajištěnost života a požadavek přerušení dosavadních svazků) svědčí L 9,57-62, par. Mt 8,19-22 (rovněž z Q).

Evangelia hovoří také o zástupech nebo množství lidí, kteří Ježíše následovali (Mk 2,15; 3,7, par. Mt 4,25; Mk 5,24; 11,9, par. Mt 21,9; Mt 8,1.10, par. L 7,9; Mt 12,15; 14,13, par. L 9,11; Mt 19,2; 20,29; L 23,27; J 6,2). Ale je vidět, že toto následování zástupů, popř. většího množství lidí nemá stejnou kvalitu jako následování učedníků, a je často jen přechodné.

2.2. Omezení užívání pojmu následování téměř výlučně na evangelia ukazuje, že základem bylo skutečné sdílení životního společenství s Ježíšem během jeho působení v Palestině. I v textech evangelií nelze ovšem nevidět, že dokonce i u doslovného významu (tj. jít za ve vlastním smyslu) je někdy naznačen význam hlubší, který má vnímat čtenář evangelia. Tak např. uzdravený slepec Bartimeus (Mk 10,52; sr. i parr.) šel (ékolúthei) tou cestou za ním, tj. do Jeruzaléma, kde byl Ježíš ukřižován. Povelikonoční pohled a postoj je zřetelně patrný v Janově ev. (J 8,12: kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života; také J 10,4.5.27; zatímco zde jde víceméně o postoj víry v Krista, J 12,26 obsahuje také požadavek odhodlání zemřít s Ježíšem). K následování zmrtvývstalého Krista je zvlášť vyzván Petr (J 21,19.22; srv. také J 13,36n. a Petrovo selhání při dřívějším následování J 18,15-17). Mimo evangelia srv. Zj 14,4 (následování Beránka) a 1Pt 2,21 (jít [epakolúthó] v Kristových šlépějích znamená mít za vzor trpícího Krista). U apoštola Pavla místo následování (pův. pozemského) Ježíše nacházíme pojem bytí (života) v Kristu (Ga 3,28; Ř 8,1 aj.).

2.3. Protože nz. následování Ježíše Krista znamená v prvé řadě připojení se k němu ve vlastním smyslu, tj. sdílení jeho životního údělu s ním, není tento postoj nikde vyjádřen odpovídajícím abstraktním substantivem, ale jen slovesnými tvary. NZ také nezná přenesení tohoto následování na jinou osobu (např. apoštoly). Ve Sk 13,43 se jedná spíše o doslovné doprovázení Pavla a Barnabáše bez náboženského významu. NZ však zná napodobování vzorů (např. 1K 4,16; 11,1). Základy jsou sice dány už v NZ (srv. 1Pt 2,21), ale souhrnný pojem lat. imitatio Christi, spojující oba původně odlišitelné vztahy, se objevuje až později u církevních Otců.