Nahum

heslo: Nahum

autor: Heryán Miroslav    
       
předcházející heslo: nahradit        
následující heslo: nahý, nahota

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. nachúm.

1. Prorok

časově druhý (po Sofonjášovi) ze tří proroků doby temna (M.Bič), působící v Judském království asi za krále Manasesa (696-641), jenž hledal smír s Asýrií, a za krále-reformátora Jóšijáše (939-609), který se snažil zbavit vlivu slábnoucí Asýrie, očistil své království od pohanské bohoslužby a soustředil kult do Jeruzaléma. Jako prorokovo rodiště je uváděno místo Elkoš (?). Jméno N. může být zvěstným titulem (hebr. n-ch-m = těšit, potěšovat s cílem získat zadostiučinění: srv. Iz 1,24). Boží útěcha či potěšení zahrnuje pomstu nad asyr. utlačovateli a vysvobození z jejich područí. V tomto smyslu znamená Nahum = Těšitel. Hist. postava prorokova ustupuje do pozadí a před námi vyrůstá zvěst o Božím záchranném díle uprostřed dějinných proměn a zvratů. (ČEP) Jeho vystoupení lze umístit mezi 663 př. n. l. a (narážka na zničení Théb = Nó-amónu asyrským Aššurbanipalem: 3,8nn) a zahlazení ničemníka (smrt téhož 626 př. n. l.: 2,1). Prorok je zcela zaměřen na blížící se pád Ninive (612 př. n. l.). Zbytky Asyr. říše se držely v Cháranu do 609 př. n. l., kdy ji vystřídali Médové a Babyloňané.

2. Nahumovo proroctví

Kniha je zařazena jako 7. mezi 12 tzv. Malými proroky. Po dvojím nadpisku (Na 1,1 srv. Abk 1,1) obsahuje sbírku prorockých výroků proti Ninive (srv. Sf 2,13), uvedenou akrostichickým hymnem (jen na půl abecedy); hymnus líčí Hospodinův majestát, před nímž se třesou hory, sídla bohů (1,4n); v něm přichází žárlivý mstitel a velkorysý ochránce svého lidu, aby zničil jeho nepřátele (1,2-8). Podobným žalmem (srv. též Ž 18) končí kniha Abakuk (Abk 3,2-16).

Na hymnus naváže prorocká řeč (1,9-2,3), v níž se střídají hrozby proti Ninive (1,9nn.14; 2,2) a zaslíbení spásy pro Judsko (1,9nn; 2,1.3). Čtenář – či spíše účastník liturgie – je tu svědkem zápasu o spravedlivý svět: sám Hospodin tu bojuje s ničemníkem (hebr. b^elíjá`al – později označení satana) a krutým městem Ninive. V této formě jde o šifry mocností, jež se staví proti Božím řádům. Bohu patří vítězství. Střídání rolí a žalmová forma ukazují na liturgické užití v rámci slavnosti (2,1).

Hlavní částí knihy jsou zlověsti proti Ninive (2,4-3,19), vrcholící dvakrát slovem Hospodinovým (2,14; 3,5). Hrozný lev, který plenil země a sám se stává kořistí (2,13), je posměšným komentářem konce nejkrutější mocnosti starověku. Kniha končí úchvatným a úsečným líčením boje (3,1-3) a potupného konce (3,4-7) a posléze ironickým žalozpěvem nad krvelačnou říší (3,8-17). Je nápadné, že v tomto bloku se neozve Boží jméno. Prorocká vidění válečných hrůz jsou komentována prorockou reflexí (3,4).

Tato prorocká zvěst měla asi podporovat odklon od závislosti na Asýrii, zahájený reformním králem Jóšijášem; v dnešní podobě je považována za prorockou liturgii při díkůvzdání za pád Ninive a za osvobození od asyr. jha (srv. 2,1) a ze zkázy, jíž padla za oběť Severní říše. – V Kumránu bylo Ninive šifrou pro nepřátelské saduceje.

3. Teologie

Jako z Ninive vyšel plán zničit Izrael a Judsko (1,9nn), tak Hospodin rozhodl o zániku asyr. velmoci (1,12nn). Cílem jeho jednání je obnovit ztracenou důstojnost pro Jákoba a Izraele (2,3).

V tomto spasitelném jednání s lidem smlouvy se Hospodin zjevuje (viz 1,2-8), zatímco v soudech nad světem Bůh zůstává zahalen a skryt (3,1-19)! – Narozdíl od velkých proroků, obviňujících z hříchů a hlásajících Boží soudy, Nahum v konkrétní dějinné chvíli vyhlašuje pouze útěchu; to však neznamená, že patří k oněm lžiprorokům spásy, které kritizoval Jeremjáš (Jr 5,12n; 14,14n aj.). Proto bývá kniha N. neprávem považována za nacionalistickou profetii. Nahum je jistě jiný než Jeremjáš, ale není slepý vůči hříchu vlastního lidu (1,12) a netouží krvežíznivě po pomstě nad nepřáteli. Svou zvěst Nahum protrpěl právě tak jako ji protrpěl Jeremjáš; i zde je jeho zápas v době brutálního ohrožení charakterizován dialogem proroka s Bohem. V době vnějšího i vnitřního nebezpečí se tu ujímá slova prorok v protestním songu, v němž proti všem pochybnostem důvěřuje Boží převaze nad belijálovskou Asýrií a ninivským ničemným rádcem, králem a jeho bohem (1,11). Skutečný Pán světa není lhostejný, ale blízký Bůh, obnoví pokoj (2,1), a proto s ním mocní musí a slabí mohou počítat. Proti zduchovňování představ o Bohu a o světě je Nahumovo vidění Boha a světa potřebným vyvážením biblické zvěsti. Není náhodou, že ohlas knihy Nahum najdeme v NZ právě v knize Zjevení (Zj 17). – Nemůžeme však přehlédnout, že s knihou Nahum vede v rámci kánonu SZ rozhovor kniha Jonáš. I Ninive – v době poexilní už šifra pro krajní zlo – má šanci, pokud se tu ozve proroctví, plnící strážnou funkci a poslušně překračující meze, které si stanovila vlastní výlučnost. Je také nápadné, že obě tyto knihy končí otázkou.

Jméno Nahum (kral. Naum) se dále vyskytuje v Ježíšově rodokmenu (L 3,25). Je také součástí názvu města Kafarnaum k^efar nachúm: Ves Nahumova či Ves potěšení.