Výstup, vystupovat

heslo: výstup, vystupovat

autor: Balabán Milan    
       
předcházející heslo: výsostná znamení
následující odkazové heslo: vysvětlit      
následující heslo: vysvobodit

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. ma`<sup>a</sup>lé (od `-l-h vystupovat), řec. anabasis (sloveso anabainó), anabathmos (označuje též žebřík nebo schodiště). Slovesné výrazy označují stoupání vzhůru, a to jak v ohledu geografickém, tak i duchovním. Základní význam je lokální, jde o stupně vedoucí vzhůru, vedoucí např. k Davidovu městu (Neh 3,15; 12,37), k trůnu (1Kr 10,19n), věži (Ez 40,6.22 aj.), k oltáři (Ex 20,26; Ez 43,17), do předsíně (Ez 40,49), též vyvýšené obřadní místo, jakousi kazatelnu, výstupek pro levity, kteří odtud úpěli k Hospodinu (Neh 9,4). Jinak jde o označení svahu, svahu při hrobech Davidovců (2Pa 32,33), mluví se o stoupání do svahu k městu (1S 9,11). Teologicky je zvlášť důležitý výraz šír ha-ma`<sup>a</sup>lót (kral. Píseň stupňů; ČEP Poutní píseň) v Ž 120-134. Jde o tzv. poutní Žalmy, písně poutníků, směřujících vzhůru do Jeruzaléma, města pokoje, např. Ž 125 a 128. Tyto cesty vzhůru přispívaly k vnější i vnitřní jednotě jednotě izraelských kmenů. Ustálenou frází vystupovat (`-l-h) do Jeruzaléma je někdy nutno přeložit chodit (1Kr 1,28). Viz píseň.

Jeruzalém (Sijón) byl svatým horským městem, město na hoře (Ž 2,6; sr. Mt 5,14). Žalmista se liturgicky ptá: Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? (Ž 24,3). Vystupovalo se na cestě z Egypta do Judska (Gn 13,1; 44,24). Egypt byl duchovní protipól Judska a Jeruzaléma, to bylo místo dole, kam se sestupovalo (hebr. j-r-d), místo závislé nikoli na nebesích a jejich vláze, nýbrž připoutané k zemním vodám Nilu, místo utrpení Egyptem zotročených Izraelců (Ex 1,1nn). Naproti tomu do Jeruzaléma

se vystupovalo – a na mnoha místech, kde to z překladu není patrné, je v originále užito v. Do Jeruzaléma chodil – vystupoval Ježíš (Mt 20,17). Do Jeruzaléma vystupovali řečtí poutníci o svátcích, aby se klaněli Bohu (J 12,20). K Jeruzalému vystupovali i apoštolové (Petr- Sk 11,2). Vystupovalo se do domu Hospodinova (1Kr 12,27). Z Davidova města se vystupovalo na chrámovou horu (2S 24,18n), z hradu Šalomounova do chrámu (2Kr 12,11), putovalo se (vystupovalo se) ke svatyním (Ex 34,24; 1S 1,3). Ježíš vystoupil na horu svého zvěstování (Mt 5,1; sr. 14,23; 15,29). Slovesa vystupovat se užívá i o přinášení obětí nebo obětních darů (Sd 6,22; 1S 6,15; Jr 33,18 aj.). Zápalná oběť, celopal nese jméno po vystupování (hebr. `olá) – Lv 14,20; 17,8; 2S 6,17 aj.) Ale výrazu `-l-h vystupovat je užito i o Božím přitáhnutí v bouři (Jb 36,33), Boží andělé vystupují na Syna člověka (J 1,51), Ježíš vystupuje do nebe (J 3,13, sr. Sk 10,6), Otci (J 20,17). Také Elijáš vystupuje v ohnivém voze do nebe (2Kr 2,1-11).

V posunutém (spíše než metaforickém) významu se vystupování užívá o všem rostoucím: o vzcházení bylin (Dt 29,22; sr. Iz 55,13), pučení révy (Gn 40,10), vyrůstání klasů (Gn 41,22), o všem tryskajícím nebo kypícím: o vytrysknutí pramene (Nu 21,17), o vzhůru stoupajícím kouři nebo plameni (Gn 19,28; Sd 6,21). V NZ je vysloven zásadní protiklad vystupování (řec. anabainó) a sestupování (řec. katabainó) v Ef 4,8 – to slovo vyznačuje obrys nového života v Kristu, tady kříž a vzkříšení úzce, to znamená spásně souvisejí. Vyvrcholením a krajním vyhrocením biblického vystupování (nikoli však terminologicky) je nanebevstoupení či nanebevzetí Ježíšovo (L 24,50 – vzdálil se od nich a byl nesen do nebe). V. t. nanebevstoupení.