Svátky

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: svátky

autor: Sláma Petr
autor: Lyčka Milan  

předcházející odkazové heslo: svátek týdnů
předcházející odkazové heslo: svátek stánků    
předcházející heslo: sváteční svitky        
následující heslo: Svatodušní svátky

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
(hebr. chag, mó`éd, jóm tóv). V ž. tradici, opírající se o b., jsou určeny dny, pro které platí zvláštní režim jednání a chování, dny, které jsou vyjmuty z profánního běhu času a přicházejí v cyklech: týdně – sobota (šabbát), měsíčně – nový měsíc (ró'š chódeš), ročně – s. a slavnosti.

Ty se dělí na:

1. s. nařízené Tórou: a/ tři poutní s.: /jarní svátek Pesach (přesnice), Letnice (s. týdnů), podzimní s. stánků (podzelenou); vysoké s.: podzimní ró'š ha-šáná (Nový rok) a na něj navazující jóm kippúr (Den smíření).

2. s. přidané později, tzv. menší s.: jarní s. púrím (záchrana perských Židů, podle kn. Est) a zimní s. chanukká (znovuposvěcení chrámu během makabejských válek).

Tzv. poutní s. (regálím) mají dva zřejmě nezávislé zdroje původu:

1. zemědělský (oslava žní, přinášení prvotin k oběti).

2. historický (významné události žid. dějin: Exodus, předání Tóry na Sinaji, 40 let na poušti). Tzv. vysoké s., které časově propojuje deset dní, určených k pokání, nemají zemědělské pozadí: ró'š ha-šáná je založen na Božím příkazu (slavnost odpočinutí s pamětným vytrubováním, Lv 23,24), jóm kippúr je určen k pokání na odpuštění hříchů (Lv 23,26-32). Slavení s. spočívá především v odpočinutí od práce, slavnostním jídle a pití (s výjimkou Dne smíření), zvláštní liturgii; má mít důstojný charakter, což podtrhuje i věnování se studiu Tóry (s výjimkou púrím, který má rozpustilou až karnevalovou povahu).

Nejdůležitější svátky židovského roku

Označení svátku Termín svátku Legenda, zmínky v Bibli
Roš ha-šana, Nový rok 1.-2. tišri (září) Dvojdenní slavnost nového židovského roku, během něhož podle pobiblické tradice Bůh soudí svět; to připomíná troubení na šofary. Svátkem končí měsíc elul, třicet dní pokání, nazývaných jako hrozné nebo vysoké dny. V poexilní době nahradil tento svátek původní jarní počátek roku.
Jom kipur, Den smíření 10.tišri (září – říjen) Svátek pokání, půstu, zproštění od slibů učiněných pod nátlakem, odvozuje se od svátku popsaného v Lv 16. Během svátku se čte kniha Jonáš.
Sukot, Svátek stánků 15.-21.tišri (září – říjen) Jeden ze tří poutních svátků. Radostná slavnost díkůčinění za úrodu spojená s příkazem přebývat v suce (stánku) na připomínkou putování po poušti (Lv 23,39-43; Dt 16,13-15). Na Sukot navazuje Simchat Tora, svátek radosti z Tóry (23. tišri). O šabatu tohoto svátku se čte kniha Kazatel.
Chanuka, Svátek světel 25. kislev 3. tevet (konec listopadu – prosinec) Připomínka zasvěcení jeruzalémského chrámu po vítězné vzpouře Makabejců proti helénistickým vládcům Jeruzaléma v r. 164 př. n. l. (1Ma 4,36-61; 2Ma 10,1-10). Světla charakteristická pro tento svátek připomínají nádobku posvěceného oleje, která prý zázračně vystačila na osm dní.
Tu bi-švat, Nový rok stromů 15. švat (leden – únor) Původně datum, od něhož se určovala tři léta, po která se z ovocného stromu nesmělo jíst. Později převládl moment díkůčinění za úrodu stromů. Svátek, platný pouze pro zemi Izraele.
Purim, Svátek losů 14.-15. adar (únor – březen) Rozpustilý svátek připomínající, jak Ester zachránila židovský národ před intrikami nepřátel. Během svátku se čte kniha Ester.
Pesach, Velikonoce, Svátek nekvašených chlebů, Hod beránka, Jarní svátek 14.-22. nisan (březen – duben) Jeden ze tří poutních svátků (Dt 16,1-8), připomíná záchranu Izraele a jeho vyvedení z Egypta (Ex 12-13), slaví se 7, v Izraeli 8 dní. Jeho jádrem je tzv. seder, pevně stanovený pořad stolování a vzpomínání na exodus. Po celou dobu svátku se Židé vystříhají dotyku čehokoli kvašeného. Druhého dne Pesachu, 16. nisanu, začíná odpočítávání omeru (dosl. snopu, viz Lv 23,15), sedmitýdenního období mezi Velikonocemi a Letnicemi. O šabatu tohoto svátku se čte kniha Píseň písní.
Šavuot, Svátek týdnů, Den prvotin, Letnice 6.-7. sivan (květen – červen) Jeden ze tří poutních svátků (Ex 23,22; Dt 16,9-12), radostná slavnost první sklizně, připomenutí daru zákona a příslibu poslušnosti (Ex 24,7). Během svátku se čte kniha Rút.
Tiša be-av, vzpomínka na pád chrámu 9. av (červenec – srpen) Truchlivá vzpomínka na zboření prvého (586 př. n. l.) i druhého chrámu (70 n. l.) v Jeruzalémě. Během svátku se čte kniha Pláč.