Pašijní příběh: Porovnání verzí

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
ebs>Moravec
Bez shrnutí editace
 
m (naimportována 1 revize)
 
(Žádný rozdíl)

Aktuální verze z 28. 3. 2023, 12:21

heslo: pašijní příběh

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: Pašchúr        
následující heslo: Patara

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
příběh utrpení Ježíše Krista, obsažený v závěrečné části všech kanonických evangelií: Mk 14-15; Mt 26-27; L 22-23; J 18-19 (části i v předchozím textu J); srv. též (apokryfní) Petrovo ev. 1-33 a Fajjúmský fragment. Jako ucelený příběh (zahrnuje ustanovení Večeře Páně, perikopy o getsemanské modlitbě, zatčení Ježíše, výslechu před synedriem, výslechu před Pilátem, o posměchu, ukřižování a pohřbu) byl významnou a ve svém jádru patrně již před sepsáním evangelií písemně zaznamenanou součástí křesťanské tradice. Vytvoření p. p. připisujeme evangelistu Markovi, který jej mohl sestavit z několika menších celků tradice a ústně tradované osnovy. (a) Na začátku p. p. se setkáváme s informací o tom, že Jidáš byl jedním z Dvanácti (Mk 14,10), avšak čtenář evangelia o tom ví již od 3,19. (b) Celý příběh je spojen slovesem paradidómi (Mk 14,10n.18.21.41n.44; 15,1.10.15), které znamená zradit i vydat, předat, tradovat (tradice) a touto svou dvojznačností charakterizuje příběh Syna Božího mezi lidmi. (c) O spojení p. p. a tradicí Večeře Páně již před sepsáním Pavlových listů svědčí 1K 11,23. (d) Především však je pro p. p. příznačná svérázná teologická orientace, kterou se odlišuje od celku Mk. Kromě připojeného vyprávění o ustanovení stolu Páně neobsahuje zmínky o zástupném významu Ježíšova utrpení a smrti, ale líčí je jako utrpění spravedlivého (srv. Ž 22; Mdr 2), který očekává svou rehabilitaci ze strany Syna člověka (Mk 14,62) na konci tohoto věku: s očekávaným kosmickým zlomem je spojen motiv zatmění (srv. Mk 15,33 s Am 8,9) a silného hlasu, který v Jl 4,15n signalizuje přicházející soud (Mk 15,37). Marek spojil p. p. s celkem svého evangelia motivem Večeře Páně (srv. Mk 10,45) a titulem Syn Boží (14,61n).

Nelze doložit, že by předevangelijní p. p. zahrnoval další rozsáhlejší látky. P. p. koloval před svým zapracováním do Mk v několika verzích. Mírné odchylky v podání jsou ve všech dochovaných verzích, Lukášova a janovská verze např. mají společný údaj o tom, že zasedání synedria s výslechem Ježíšovým se konalo ráno, mohlo tedy jít o právoplatný proces, ne jen o výslech. Několik na synopticích nezávislých údajů přináší také apokryfní EvPt. Je však málo pravděpodobné, že jeho podání p. p. je jako celek starší a bližší skutečnosti než verze synoptické.