Mk 14,1: Bylo dva dny před Velikonocemi, svátkem nekvašených chlebů. Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by se Ježíše lstí zmocnili a zabili ho.
Mk 14,2: Říkali: "Jen ne při svátečním shromáždění, aby se lid nevzbouřil."
Mk 14,3: Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a seděl u stolu, přišla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého vzácného oleje z nardu. Rozbila ji a olej vylila na jeho hlavu.
Mk 14,4: Někteří se hněvali: "Nač ta ztráta oleje?
Mk 14,5: Mohl se prodat za víc než tři sta denárů a ty se mohly dát chudým." A osopili se na ni.
Mk 14,6: Ježíš však řekl: "Nechte ji! Proč ji trápíte? Vykonala na mně dobrý skutek.
Mk 14,7: Vždyť chudé máte stále kolem sebe, a kdykoli chcete, můžete jim činit dobře; mne však nemáte stále.
Mk 14,8: Ona učinila, co měla; už napřed pomazala mé tělo k pohřbu.
Mk 14,9: Amen, pravím vám, všude po celém světě, kde bude kázáno evangelium, bude se mluvit na její památku také o tom, co ona učinila."
Mk 14,10: Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil.
Mk 14,11: Ti se zaradovali, když to slyšeli, a slíbili mu peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal.
Mk 14,12: Prvního dne nekvašených chlebů, když se zabíjel velikonoční beránek, řekli Ježíšovi jeho učedníci: "Kde chceš, abychom ti připravili velikonoční večeři?"
Mk 14,13: Poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: "Jděte do města a potká vás člověk, který nese džbán vody. Jděte za ním,
Mk 14,14: a kam vejde, řekněte hospodáři: »Mistr vzkazuje: Kde je pro mne světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?«
Mk 14,15: A on vám ukáže velkou horní místnost, zařízenou a připravenou; tam pro nás připravte večeři!"
Mk 14,16: Učedníci šli, a když přišli do města, nalezli všecko, jak jim to řekl; a připravili velikonočního beránka.
Mk 14,17: Večer přišel Ježíš s Dvanácti.
Mk 14,18: A když byli u stolu a jedli, řekl: "Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí, ten, který se mnou jí."
Mk 14,19: Zarmoutilo je to a začali se ho jeden po druhém ptát: "Snad ne já?"
Mk 14,20: Řekl jim: "Jeden ze Dvanácti, který se mnou namáčí chléb v téže míse.
Mk 14,21: Syn člověka odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil."
Mk 14,22: Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dával jim se slovy: "Vezměte, toto jest mé tělo."
Mk 14,23: Pak vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni.
Mk 14,24: A řekl jim: "Toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé.
Mk 14,25: Amen, pravím vám, že nebudu již píti z plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu pít nový kalich v Božím království."
Mk 14,26: Když zazpívali chvalozpěv, šli na Olivovou horu.
Mk 14,27: Ježíš jim řekl: "Všichni ode mne odpadnete, neboť je psáno: »Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou.«
Mk 14,28: Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje."
Mk 14,29: Tu mu Petr řekl: "I kdyby všichni odpadli, já ne."
Mk 14,30: Ježíš mu odpověděl: "Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dřív než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty mě třikrát zapřeš."
Mk 14,31: On však ještě horlivěji prohlašoval: "I kdybych měl spolu s tebou umřít, nezapřu tě." Tak mluvili všichni.
Mk 14,32: Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: "Počkejte tu, než se pomodlím."
Mk 14,33: Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost.
Mk 14,34: A řekl jim: "Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!"
Mk 14,35: Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina.
Mk 14,36: Řekl: "Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš."
Mk 14,37: Přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: "Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít?
Mk 14,38: Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé."
Mk 14,39: Znovu odešel a modlil se stejnými slovy.
Mk 14,40: A když se vrátil, opět je zastihl spící; oči se jim zavíraly a nevěděli, co by mu odpověděli.
Mk 14,41: Přišel potřetí a řekl jim: "Ještě spíte a odpočíváte? Už dost! Přišla hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.
Mk 14,42: Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje."
Mk 14,43: Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží, zákoníci a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi.
Mk 14,44: Jeho zrádce s nimi domluvil znamení. Řekl: "Kterého políbím, ten to je; toho zatkněte a pod dozorem odveďte."
Mk 14,45: Když Jidáš přišel, hned k Ježíšovi přistoupil a řekl: "Mistře!" a políbil ho.
Mk 14,46: Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho.
Mk 14,47: Tu jeden z těch, kdo stáli kolem, tasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a uťal mu ucho.
Mk 14,48: Ale Ježíš jim řekl: "Vyšli jste na mne jako na povstalce s meči a holemi, abyste mě zajali.
Mk 14,49: Denně jsem učíval u vás v chrámě a nezmocnili jste se mne. Ale je třeba, aby se naplnila Písma!"
Mk 14,50: Všichni ho opustili a utekli.
Mk 14,51: Šel za ním nějaký mladík, který měl na sobě jen kus plátna přes nahé tělo; toho chytili.
Mk 14,52: On jim však nechal plátno v rukou a utekl.
Mk 14,53: Ježíše odvedli k veleknězi, kde se shromáždili nejvyšší kněží, starší a zákoníci.
Mk 14,54: Petr šel zpovzdálí za Ježíšem až dovnitř do veleknězova dvora; seděl tam spolu se sluhy a ohříval se u ohně.
Mk 14,55: Velekněží a celá rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenalézali.
Mk 14,56: Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala.
Mk 14,57: Někteří pak vystoupili a křivě proti němu svědčili:
Mk 14,58: "Slyšeli jsme ho říkat: Já zbořím tento chrám udělaný rukama a ve třech dnech vystavím jiný, ne rukama udělaný."
Mk 14,59: Ale ani zde se jejich svědectví neshodovala.
Mk 14,60: Tu velekněz vstal, postavil se uprostřed a otázal se Ježíše: "Nic neodpovídáš na to, co tihle proti tobě svědčí?"
Mk 14,61: On však mlčel a nic neodpověděl. Opět se ho velekněz zeptal: "Jsi ty Mesiáš, Syn Požehnaného?"
Mk 14,62: Ježíš řekl: "Já jsem. A uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými."
Mk 14,63: Tu velekněz roztrhl svá roucha a řekl: "Nač ještě potřebujeme svědky?
Mk 14,64: Slyšeli jste rouhání. Co o tom soudíte?" Oni pak všichni rozhodli, že je hoden smrti.
Mk 14,65: Někteří na něj počali plivat, zakrývali mu obličej, bili ho po hlavě a říkali mu: "Prorokuj!" A sluhové ho tloukli do tváře.
Mk 14,66: Když byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek,
Mk 14,67: a když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: "I ty jsi byl s tím Nazaretským Ježíšem!"
Mk 14,68: On však zapřel: "O ničem nevím a vůbec nechápu, co říkáš." A vyšel ven do předního dvora. Vtom zakokrhal kohout.
Mk 14,69: Ale služka ho uviděla a zase začala říkat těm, kdo stáli poblíž: "Ten člověk je z nich!"
Mk 14,70: On však opět zapíral. A zakrátko zase ti, kdo stáli kolem, řekli Petrovi: "Jistě jsi z nich, vždyť jsi z Galileje!"
Mk 14,71: On se však začal zaklínat a zapřísahat: "Neznám toho člověka, o němž mluvíte."
Mk 14,72: Vtom kohout zakokrhal podruhé. Tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: "Dřív než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš." A dal se do pláče.
Mk 15,1: A hned zrána se poradili velekněží, starší a zákoníci, celá rada; spoutali Ježíše, odvedli jej a vydali Pilátovi.
Mk 15,2: Pilát se ho otázal: "Ty jsi král Židů?" On mu odpověděl: "Ty sám to říkáš."
Mk 15,3: Velekněží na něj mnoho žalovali.
Mk 15,4: Tu se ho Pilát znovu otázal: "Nic neodpovídáš? Pohleď, co všecko na tebe žalují!"
Mk 15,5: Ježíš však už nic neodpověděl, takže se Pilát divil.
Mk 15,6: O svátcích jim propouštíval jednoho vězně, o kterého žádali.
Mk 15,7: Ve vězení byl mezi vzbouřenci, kteří se při vzpouře dopustili vraždy, muž jménem Barabáš.
Mk 15,8: Zástup přišel Piláta požádat o to, v čem jim obvykle vyhověl.
Mk 15,9: Pilát jim nato řekl: "Chcete, abych vám propustil židovského krále?"
Mk 15,10: Věděl totiž, že mu ho velekněží vydali ze zášti.
Mk 15,11: Velekněží však podnítili zástup, ať jim raději propustí Barabáše.
Mk 15,12: Pilát se jich znovu zeptal: "Co tedy mám učinit s tím, kterému říkáte židovský král?"
Mk 15,13: Tu se znovu dali do křiku: "Ukřižuj ho!"
Mk 15,14: Pilát jim řekl: "A čeho se vlastně dopustil?" Oni však ještě víc křičeli: "Ukřižuj ho!"
Mk 15,15: Tu Pilát, aby vyhověl zástupu, propustil jim Barabáše; Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.
Mk 15,16: Vojáci ho odvedli do místodržitelského dvora a svolali celou setninu.
Mk 15,17: Navlékli mu purpurový plášť, upletli trnovou korunu, vsadili mu ji na hlavu
Mk 15,18: a začali ho zdravit: "Buď zdráv, židovský králi!"
Mk 15,19: Bili ho po hlavě holí, plivali na něj, klekali na kolena a padali před ním na zem.
Mk 15,20: Když se mu dost naposmívali, svlékli mu purpurový plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. Pak ho vedli ven, aby ho ukřižovali.
Mk 15,21: Cestou přinutili nějakého Šimona z Kyrény, otce Alexandrova a Rufova, který šel z venkova, aby mu nesl kříž.
Mk 15,22: A přivedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená »Lebka«.
Mk 15,23: Dávali mu víno okořeněné myrhou; on je však nepřijal.
Mk 15,24: Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty; losovali o ně, co si kdo vezme.
Mk 15,25: Bylo devět hodin, když ho ukřižovali.
Mk 15,26: Jeho provinění oznamoval nápis: "Král Židů."
Mk 15,27: S ním ukřižovali dva povstalce, jednoho po jeho pravici a druhého po levici.
Mk 15,29: Kolemjdoucí ho uráželi: potřásali hlavou a říkali: "Ty, který chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit,
Mk 15,30: zachraň sám sebe a sestup z kříže!"
Mk 15,31: Podobně se mu mezi sebou posmívali velekněží spolu se zákoníky. Říkali: "Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže.
Mk 15,32: Ať nyní sestoupí z kříže, ten Mesiáš, král izraelský, abychom to viděli a uvěřili!" Tupili ho i ti, kteří byli ukřižováni spolu s ním.
Mk 15,33: Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tří hodin.
Mk 15,34: O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eloi, Eloi, lema sabachtani?", což přeloženo znamená: »Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?«
Mk 15,35: Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo stáli okolo: "Hle, volá Eliáše."
Mk 15,36: Kdosi pak odběhl, namočil houbu v octě, nabodl ji na prut a dával mu pít se slovy: "Počkejte, uvidíme, přijde-li ho Eliáš sejmout."
Mk 15,37: Ale Ježíš vydal mocný hlas a skonal.
Mk 15,38: Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů.
Mk 15,39: A když uviděl setník, který stál před ním, že takto skonal, řekl: "Ten člověk byl opravdu Syn Boží."
Mk 15,40: Zpovzdálí se dívaly také ženy, mezi nimi i Marie z Magdaly, Marie, matka Jakuba mladšího a Josefa, a Salome,
Mk 15,41: které ho provázely a staraly se o něj, když byl v Galileji, a mnohé jiné, které se spolu s ním vydaly do Jeruzaléma.
Mk 15,42: A když už nastal večer - byl totiž den přípravy, předvečer soboty -
Mk 15,43: přišel Josef z Arimatie, vážený člen rady, který také očekával království Boží, dodal si odvahy, vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo.
Mk 15,44: Pilát se podivil, že Ježíš už zemřel; zavolal si setníka a zeptal se ho, je-li už dlouho mrtev.
Mk 15,45: A když mu to setník potvrdil, daroval mrtvé tělo Josefovi.
Mk 15,46: Ten koupil plátno, sňal Ježíše z kříže, zavinul ho do plátna a položil do hrobu, který byl vytesán ve skále, a ke vchodu do hrobu přivalil kámen.
Mk 15,47: Marie z Magdaly a Marie, matka Josefova, se dívaly, kam byl uložen.