Mdr 2,1: Zcestně uvažují ti, kdo si mezi sebou říkají: "Krátký a strastiplný je náš život a proti skonu člověka není léku; neznáme nikoho, kdo by unikl z podsvětí.
Mdr 2,2: Bez svého přičinění jsme se narodili a potom budeme, jako bychom nikdy nebyli. Dech v našem chřípí je jako dým a myšlenka jako jiskra při tepu našeho srdce.
Mdr 2,3: Když zhasne, tělo se rozpadne v popel a duch se rozplyne jako lehký vánek.
Mdr 2,4: I naše jméno bude časem zapomenuto a nikdo nevzpomene na naše činy. Náš život se rozplyne jak stopa po obláčku, rozptýlí se jako mlha zahnaná paprsky slunce, sražená jeho teplem.
Mdr 2,5: Neboť náš čas je jako pomíjivý stín, není možno odložit svůj skon, protože je zpečetěn, a nazpět nepřijde nikdo.
Mdr 2,6: Nuže tedy, užijme zde dobrých věcí, chopme se všeho stvořeného rychle jako v mládí.
Mdr 2,7: Opatřme si hojně vybraného vína a vonných mastí, ať nám neujde žádný květ jara.
Mdr 2,8: Ověnčeme se poupaty růží, dříve než zvadnou.
Mdr 2,9: Nikdo z nás ať se nestraní našich radovánek, co na tom, když zůstanou následky naší bujnosti, vždyť to je naše právo a takový náš los.
Mdr 2,10: Deptejme chudého, i když je spravedlivý, nešetřme vdovy, nemějme ohled na šediny starce ve vysokém věku.
Mdr 2,11: Naše síla ať je zákonem spravedlnosti; co je slabé, ukazuje se být bez užitku."
Mdr 2,12: "Počíhejme si na spravedlivého, k ničemu nám není, jen se protiví našim činům a vytýká nám prohřešky proti Zákonu, viní nás ze zrady na našem vychování.
Mdr 2,13: Honosí se, že došel poznání Boha, a sám sebe nazývá Hospodinovým služebníkem.
Mdr 2,14: Stal se obžalobou našeho smýšlení, je nám na obtíž i jenom na něj pohledět,
Mdr 2,15: protože jeho život se nepodobá životu druhých a jeho chování je úplně odlišné.
Mdr 2,16: Má nás za zvrhlé a vyhýbá se našim cestám jako nečistým. Blahoslaví smrt jako konečný úděl spravedlivých a vychloubá se, že jeho otcem je Bůh.
Mdr 2,17: Pohleďme, zda jsou jeho řeči pravdivé, a přezkoumejme, jak to s ním nakonec dopadne.
Mdr 2,18: Jestliže spravedlivý je Božím synem, Bůh se ho ujme a vytrhne ho z rukou protivníků.
Mdr 2,19: Vyzkoušejme ho tupením a mučením, ať poznáme jeho mírnost a přesvědčíme se o jeho trpělivosti.
Mdr 2,20: Odsuďme ho k potupné smrti, zda dojde zastání, jak říká."
Mdr 2,21: To zamýšleli, ale důkladně se zmýlili, neboť je zaslepila jejich špatnost.
Mdr 2,22: Nepoznali Boží tajemství ani nepočítali s odměnou za zbožnost a neuvážili, jaké odplaty dojdou bezúhonné duše.
Mdr 2,23: Bůh totiž stvořil člověka k neporušitelnosti a učinil ho obrazem vlastní nepomíjivosti.
Mdr 2,24: Ďáblovou závistí však vešla do světa smrt, a kdo patří k němu, zakusí ji.