Masora, masoreti

heslo: masora, masoreti

autor: Tomášek Petr    
       
předcházející heslo: maso; maso obětované modlám        
následující heslo: Masreka

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. masora, tradice, předávání.

Termín m. bývá užíván ve dvou významech. 1. v širším pojetí je to výsledek práce Masoretů, tj. rabínských učenců působících mezi cca 5.-10. stol. n.l., kteří opatřili text hebr. bible punktací, tj. vokalizačními a kantilačními znaménky (tzv. akcenty) a poznámkami. Existovaly tři základní m. systémy, tzv. babylónská, palestinská a tiberiadská punktace. 2. v užším pojetí označuje m. samotné m. poznámky.

M. se nachází pouze v rkp., které nebyly určeny pro bohoslužebné užití v synagoze. Pro takové čtení z Tóry a Proroků bylo dovoleno použít pouze nepunktované svitky. Biblické rkp. opatřené m. mívají formu kodexu a zřejmě byly určeny pouze pro soukromé účely, či pro výuku čtení a kantilace.

M. se týká různých jazykových a textových jevů. Vokalizace doplňuje systém hebr. abecedy o samohlásky, které se jinak v semitských jazycích nepíší. Krom toho vyjadřují vokalizační značky další fonetické fenomény, jakým je např. zdvojení (geminace).

M. akcenty představují jednak zápis melodie pro liturgický zpěv biblického textu, zároveň určují polohu slovního přízvuku. Akcenty se dělí do dvou skupin: tzv. děliče a spojovníky. Dělič stojí vždy na konci fráze, či logického celku a podle své síly pak dělí verš na polovinu, či na další, kratší úseky. Spojovníky naopak vyjadřují melodii, která se váže k následujícímu slovu. Akcenty tedy odráží určitý způsob syntaktického dělení bibl. textu a tím i jeho pochopení masoretskou tradicí. V babylónské a palestinské punktaci existoval jednodušší systém sestávající pouze z děličů. Má se za to, že akcenty jsou starší, než vokalizace.

M. poznámky měly za cíl co nejvěrněji uchovat bibl. text. Existuje několik druhů masoretských poznámek v bibl. kodexech: 1. poznámky na okraji textu (masora parva), 2. výčet citovaných míst pod textem (masora magna), 3. poznámky o počtu slov a písmen na konci každé biblické knihy (masora finalis). Mimoto kolovaly též samostatné masoretské seznamy (např. ochla ve-ochla), z nichž později vycházejí masoretské gramatiky. V babylónské tradici existovaly pouze samostatné m. seznamy. Obsahem poznámek jsou ponejvíce číselné záznamy, které odkazují na ostatní výskyty stejného tvaru jinde v bibli. Jindy však upozorňují na možné nesprávné čtení (sevirín), či zřídka komentují význam jednotlivých slov. U tzv. keré-ketív zaznamenávají tradici čtení, která nesouhlasí s konzonatním tvarem textu.

V bibl. rukopisech najdeme též starší, předmasoretské jevy. Tyto se vyskytují také v boholužebných svitcích Tóry a jsou zmíněny již v Talmudu. Jedná se především o tzv. puncta extraordinaria (tečky nad, či pod písmeny, původně značící písmena, která mají být vymazána), zvětšená, zmenšená a visící písmena a tzv. korunky (tagim), tj. ozdobné tvary hebr. písmen.

M. navazuje na podobné jevy v okolních jazycích a kulturách. V řecké jazykové oblasti to byla tzv. alexandrijská gramatická škola v 1. stol. př. n. l., která zavedla do řečtiny akcenty (určující tón; stará řečtina byla tónovým jazykem), přídechy (spiritus asper, spiritus lenis), ale též různé diakritické a editorské značky (srv. textová kritika). V etiopštině původně existovala vokalizace, ta se však nakonec rozvinula ve slabičné písmo. Systém velmi podobný m. se vyvinul též v syrštině, kde nalezneme jak vokalizaci, tak akcentuaci. Nicméně syrská m. je v některých ohledech od hebr. odlišná: např. syrské akcenty pracují s kratšími jednotkami, než je hebr. verš a v pozdější západní tradici existují pod vlivem aristotelismu speciální značky pro různé rétorické figury (např. akcent pro otázku, či rozkaz). Vokalizaci a diakritické značky najdeme též v koranické arabštině, pro kantilaci Koránu však značky neexistují. V byzantských řeckých lekcionářích také existovaly kantilační znaménka, tzv. ekfonetické neumy. M. vokalizaci i kantilaci najdeme kromě biblických textů rovněž u rukopisů rabínské literatury a náboženské poezie, tzv. pijutu.

Vývojově starší m. systémy představuje babylónská a palestinská punktace. Oba tyto systémy byly zapomenuty a znovu objeveny badately teprve později. Např. palestinská punktace se dochovala jedině ve zlomcích z káhirské genízy objevené na konci 19. stol. Charakteristické pro oba systémy je především jeho nekompletnost (ne všechny vokály, či akcenty byly značeny, zpočátku se jednalo pouze o sporadické výskyty u víceznačných formulací), nejednotnost (de facto máme co do činění s několika systémy babylónské i palestinské punktace) i fakt, že velmi často odráží jiný hebr. dialekt, než pozdější punktace tiberiadská. To platí především pro babylónskou punktaci, kde se např. vůbec nevyskytuje samohláska segol.

Oproti tomu punktace tiberiadská (podle tradice pocházeli tito masoreti z galilejské Tiberiady) představuje pozdní a plně vyvinutý systém. Teprve v této punktaci se dochovaly kompletní texty hebrejské bible, především tzv. Leningradský a Allepský kodex (za 2. sv. války z velké části zničený), jenž jsou také základem moderních kritických vydání hebr. bible (srv. textová kritika). Tento systém punktace se používá v hebr. až podnes.

masoreti

ba`alé masora,

rabínští učenci, působící v 5-10. stol. n.l., kteří opatřili hebrejský text punktací a masoretskými poznámkami (viz Masora). M. většinou sami biblický text nepsali (to měli na starosti židovští písaři – sóférím a koretoři). Někteří badatelé se domnívají, že m. nepocházeli z hlavního proudu rabinského judaismu, ale že byli příslušníky židovské sekty Karaitů; jiní však tuto domněnku vehementně popírají především s poukazem na skutečnost, že by pravověrní židé nikdy nesvěřili autoritu rozhodovat o záležitostech svatého textu do rukou sektářů.