Verš

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: verš

autor: Tomášek Petr    
       
předcházející heslo: věrolomný        
následující heslo: veřeje

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
nejmenší jednotka členění biblického textu. Členění textu SZ na v. má svůj původ v židovské synagogální liturgii a systému kantilace bibl. textu (srv též masora). V systému synagogální kantilace představuje verš nejmenší ucelenou jednotku uzavřenou závěrečnou kadencí (pozdějšími masorety označovaná jako akcent silúk). Členění bibl. textu na v. je doloženo nejpozději v Mišně redigované okolo r. 200 n.l. V těchto rabínských diskuzích se nacházejí výroky, které operují s počtem v. (např. nesmí být čteno méně, než tři verše z Tóry, mMeg 4,5), z čehož je zřejmé, že již tou dobou musel existovat ustálený systém. V této tradici však existovaly až do doby masoretů drobné odchylky; zatímco např. dle babylónského Talmudu (bKid 30a) čítá počet veršů Pentateuchu 5888, podle masoretských poznámek v dochovaných rkp. je to 5845.

Číslování veršů, jak je známe z moderních vydání Bible, vychází teprve z pozdně středověkého členění na kapitoly. Dělení veršů v NZ zavedl až pařížský tiskař Robert Stephanus Estienne v ženevském vydání řeckého NZ z r. 1551. Toto členění, které se nakonec prosadilo proti jiným obdobným pokusům (např. oficiálnímu katolickému vydání Vulgáty z r. 1590) však namnoze jde proti přirozenému smyslu původního ř. textu; nezřídka jsme např. svědky situace, kdy předěl mezi verši nastává uprostřed věty.

Zavedení členění bibl. textu na verše však rovněž přispělo k orakulárnímu pojetí bibl. textu jakožto oddělených výroků, veršíků, jak se rozšířilo především později v pietismu.