Abeceda: Porovnání verzí

Z Encyklopedický biblický slovník
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
ebs>Moravec
Bez shrnutí editace
 
m (naimportována 1 revize)
 
(Žádný rozdíl)

Aktuální verze z 28. 3. 2023, 12:19

heslo: abeceda

autor: Tomášek Petr
autor: Pokorný Petr  
       
předcházející heslo: Abdón        
následující heslo: Abed-nego

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků


1. písmo, jehož znaky vyjadřují jednotlivé hlásky jazyka; 2. pořadí znaků v takovémto písmu.

Označení a. je odvozeno z názvu prvních znaků zavedeného pořadí (a – b – c – d), podobně jako alfabeta je označením řecké soustavy znaků nebo azbuka ruské. V současnosti se ovšem tímto označením mohou nazývat i obdobné soustavy (mluví se např. o hebrejské, či arabské a.).

A. měla své předchůdce v obrázkovém písmu, a v písmu sylabickém (zobrazujícím jednotlivé slabiky). Grafický záznam hlásek umožnil redukovat znaky zaznamenávající text na poměrně malý soubor, většinou nepřesahující třicet znaků. Abeceda a obdobné systémy jsou dosud nejvhodnějším grafickým výrazem fonetických elementárních prvků jazyka.

Vznik semitských alfabetických písem není dosud spolehlivě osvětlen. Předpokládá se, že vznikla počátkem 2. tis. př. n. l. Za nejstarší zástupce těchto písem bývají považovány tzv. protosinajské nápisy a egyptské nápisy z Vádí al-Hól. Někteří badatelé mají za to, že tyto semitské a. vznikly z písma egyptského. Dalšími doklady jsou zlomky nápisů protokenánských (ze Šekemu, Lakíše a Gezeru), zřejmě ze 17. stol. př. n. l. Plně vyvinutou semitskou a. nacházíme teprve v písmu fénickém (cca od 12-10. stol př. n. l.), nepočítáme-li písmo ugaritské (přibližně z doby 14.-12. stol. př. n. l.), které sice se semitskými a. sdílí repertoár znaků i jejich pořadí, avšak k zápisu užívá techniku klínopisu.

Z fénického písma se odděluje písmo aramejské (odlišovat od fénické a. se začíná přibližně od 8. stol. př. n. l.), které je dále základem hebrejského kvadrátního písma (jak je známe z hebrejských rukopisů od Kumránských svitků přes středověké masoretské rukopisy až po dnešní moderní hebrejštinu). Z aramejské a. se poději vyvíjí i písmo syrské, mandejské a nabatejské. Z posledního pak vzniká písmo arabské.

Od 8. stol. př. n. l. přebírají fénické písmo také Řekové, kteří však na rozdíl od jazyků semitských neužívají pouhých souhlásek, ale přidávájí znaky pro samohlásky (v hebrejštině, podobně jako v syrštině a arabštině, jsou samohlásky přidány teprve v druhé půli 1. tis. n. l. v podobě zvláštních značek, tzv. vokalizace). Z řecké a. později vzniká a. latinská, či např. písmo staroslověnské, nebo ruská azbuka. Dá se tedy říci, že velká část písem v evropském prostoru má svůj základ v semitských a.

Většina zmíněných písem má již od nejstarších dob pevné pořadí písmen, označované jako abdžad (podle arabizovného pořadí písmen a – b – g – d); toto pořadí je s určitými změnami základem i řecké a latinské a. Z některých nejstarších semitských nápisů však lze doložit, že v pořadí semitské a. existovaly v nejstarších dobách drobné odchylky, k tomu srv. akrostich. Existovalo však i konkurenční pořadí začínající písmeny h – l – k – m, doložené především z jižní arábie (odtud také v písmu etiopském) a několika ugaritských klínopisných tabulek. Dnes běžně užívané pořadí arabské a. na semitské a. nenavazuje, ale bylo umněle vytvořené na základě grafické podobnosti znaků.

Oba biblické jazyky, hebrejština a řečtina jsou písmy alfabetickými. V Bibli hraje důležitou roli pořadí hebrejské a. Např. žalmy 111, 112 a 119 jsou utvářeny jako akrostich, v němž první písmena každého verše (v Ž 119 dokonce bloku osmi veršů) začínají na stejné písmeno odpovídající postupně písmenům hebrejské abecedy.

Vzhledem k existenci nezanedbatelného množství abecednářů (tj. nápisů obsahující právě jen a.) mezi semitskými epigrafickými památkami spekulují badatelé nad jejich významen. Krom toho, že v nich lze spatřovat prostá písařská cvičení, mají někteří za to, že abecednáře (a tedy i samotné pořadí písmen v a.) mohly mít magickou funkci. To by vysvětlovalo velkou stabilitu semitských a. a může rovněž objasnit existenci biblických alfabetických akrostichů.

Významnou roli hraje také skutečnost, že hebrejština i řečtina užívají písmena jako číslice. Dvojznačnost písmene užitého jako číslice může být základem skrytého poselství, využívané systémem počítání číselné hodnoty slov, tzv. gematrie.