Svoboda
heslo: svoboda
autor: Pokorný Petr
předcházející heslo: svitek
následující heslo: svrab
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
řec. eleutheria, eleutheros; hebr. derór, chofší (na rozdíl od postavení otroka, zajatce nebo vězně) – osvobodit. Před terminologickým přehledem musíme však upozornit na to, že představa s-y jako možnosti volby je obsažena již v biblických příbězích SZ: vysvobození z Egypta (Ex 3; Dt 7-8), návrat z exilu (2Pa 36,17-21), Makabejské boje o svobodu (1Ma 2,19-22; 14,29). S. je ohrožena přeceněním vnějších podmínek života (Ex 16,3) a porušením smlouvy s Hospodinem (2Kr 21,12-15). Zneužití volby vyjadřuje příběh Adam a Evy (Gn 2-3). Pro pojem vysvobození, vysvobodit
užívá hebrejština několik sloves: g-'-l (Ex 6,6), j-š-´ (Sd 3,9; Sd 10,13), n-c-l (Ex 2,19; 3,8; Ž 7,2), p-l-t (Ž 22,9), viz i vykoupení, zachránit, exodus.
V NZ je pojem s-y věcně spojen se sz. příběhy vysvobození, ale současně ovlivněn řeckým pojetím svobody jakožto s-y plnoprávných občanů městských států (v řeckém prostoru ne otroků, ne žen!) a přeneseným, filozofickým (stoickým) pojetím svobody jakožto schopnosti odpoutat se od vnitřní vázanosti na vnější postavení a hnutí vlastní mysli. K tomu užívá ap. Pavel stoický termín pro s. (řec. autarkeia): být spokojen s tím, co mám
(Fp 4,11; 1Tm 6,6).
Vlastní náplní s. je však, alespoň u apoštola Pavla, teologická: s. je mu především s-ou od Zákona (Ř 7,3; 1K 7,39), konkrétně od jeho závazku obřízky (Ga 2,4; 4,21-5,1). Požadavky a zákazy Zákona jsou sice naprosto správné (Ř 7,12), ale Zákon nedává sílu k jejich naplnění. Navíc jeho zákazy posilují touhu odporovat a oživují tak hřích (Ř 7,7-9) (J.B. Souček). Osvobození přináší evangelium, podle něhož se Bůh přiznal k Ježíši Kristu, odsouzenému lidmi podle Zákona. Tím byla zjevena
hlubší cesta k spravedlnosti než toliko poslušnost jednotlivých příkazů zákona. Ukázalo se, že ti, kdo se vedeni Duchem učí od Krista, dosáhli toho, co zákon jen naznačoval, a jako takoví se líbí Bohu
(Ř 8,1-11). To znamená také, že smrt není již posledním horizontem jejich životů, jsou od ní také osvobozeni
(Ř 6,21-22). S. je tedy pojmem, který má svůj kladný obsah – je vstupem do oblasti Ducha, vstupem do společenství s Bohem.
Ohlasy tohoto pojetí s-y lze najít i v pozdějších spisech NZa: Mt 17,26; Jk 1,25 a zejm. J 8,33-36 (s-a z otroctví hříchu). Objevují se však i varování před zneužitím křesťanské s-y (1Pt 2,16).
Vírou, jakožto spontánním vztahem důvěry k Bohu, přispívá křesťan také k osvobození ostatního stvoření (kosmu), a to tak, že uskutečňuje Boží stvořitelský záměr (společenství Boha s člověkem) a svou svobodou v přístupu k Bohu osvobozuje stvoření od marnosti, které by propadlo, kdyby nemohlo naplnit své poslání: být jevištěm vědomě uznávané Boží slávy, která je znakem budoucího věku Ř 8,18-25).
Na problému jedení masa obětovaného modlám (1K 8-10; svědomí) lze demonstrovat dvojí stupeň křesťanské s-y, jak ji chápe apoštol Pavel. Je to s. od Zákona, tj. od vedení zvnějšku, příkazy a zákazy. Ale je to zároveň s., která dovoluje, aby se člověk svobody od Zákona vzdal tam, kde by tím bylo ohroženo svědomí druhého člověka, tedy tam, kde by bylo překročeno Dvojí přikázání lásky. To totiž vyjadřuje smysl zákona. Jen nepřímo lze Pavlovo pojetí s-y aplikovat na politickou svobodu, která nemůže u každého občana předpokládat zkušenost víry. Křesťan posuzuje politický život tak, že není vázán na Mojžíšův zákon, o to méně na jakýkoli politický režim. To je ostatně jedno z velkých dějinných poučení z doby komunistické vlády.