Gn 2,1: Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy.
Gn 2,2: Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo.
Gn 2,3: A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.
Gn 2,4: Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe,
Gn 2,5: nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával.
Gn 2,6: Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch.
Gn 2,7: I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.
Gn 2,8: A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil.
Gn 2,9: Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.
Gn 2,10: Z Edenu vychází řeka, aby napájela zahradu. Odtud dál se rozděluje ve čtyři hlavní toky.
Gn 2,11: Jméno prvního je Píšon; ten obtéká celou zemi Chavílu, v níž je zlato,
Gn 2,12: a zlato té země je skvělé; je tam také vonná pryskyřice a kámen karneol.
Gn 2,13: Jméno druhé řeky je Gíchón; ta obtéká celou zemi Kúš.
Gn 2,14: Jméno třetí řeky je Chidekel; ta teče východně od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat.
Gn 2,15: Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil.
Gn 2,16: A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst.
Gn 2,17: Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."
Gn 2,18: I řekl Hospodin Bůh: "Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou."
Gn 2,19: Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve.
Gn 2,20: Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná.
Gn 2,21: I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem.
Gn 2,22: A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu.
Gn 2,23: Člověk zvolal: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest."
Gn 2,24: Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.
Gn 2,25: Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.
Gn 3,1: Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?"
Gn 3,2: Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme.
Gn 3,3: Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«"
Gn 3,4: Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti.
Gn 3,5: Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé."
Gn 3,6: Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.
Gn 3,7: Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.
Gn 3,8: Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě.
Gn 3,9: Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?"
Gn 3,10: On odpověděl: "Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se."
Gn 3,11: Bůh mu řekl: "Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?"
Gn 3,12: Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl."
Gn 3,13: Proto řekl Hospodin Bůh ženě: "Cos to učinila?" Žena odpověděla: "Had mě podvedl a já jsem jedla."
Gn 3,14: I řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protožes to učinil, budeš proklet, odvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach.
Gn 3,15: Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu."
Gn 3,16: Ženě řekl: "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout."
Gn 3,17: Adamovi řekl: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení.
Gn 3,18: Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny.
Gn 3,19: V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš."
Gn 3,20: Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých.
Gn 3,21: Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je.
Gn 3,22: I řekl Hospodin Bůh: "Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky."
Gn 3,23: Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat.
Gn 3,24: Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.