Svědomí
heslo: svědomí
autor: Pokorný Petr
předcházející heslo: svědek, svědectví
následující heslo: svěřit
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
řec. syneidésis – vědomí (Kaz 10,20 – LXX; Žd 10,2; 1Pt 2,19), spoluvědění (Sír 17,10), svědomí, lat. consciencia – řec. pojem pro vnitřní úsudek – konfrontaci osobního, subjektivního sebepochopení s tím, k čemu se člověk vztahuje a co uznává jako základ i normu svého jednání; jinak: zvnitřnění pravdy, k níž se člověk hlásí, mravní úsudek. Apoštol Pavel, který pojem s. užívá nejvíce, vychází z toho, že hřích nespočívá ve ztrátě mravních norem, v neznalosti Zákona, ale v jejich nedodržování, v tom, že člověk nejedná podle svého s. (Ř 2,15).
Přijetím víry a křtem se role s. umocňuje (1Pt 3,16). Víra se mravními normami neřídí proto, že je to nařízeno, ale proto, že věřící ve svém srdci nahlíží pravdivost a potřebnost toho, k čemu ho tradice víry vede (Ř 13,5; 1Pt 2,19). Víra toho, kdo by byl veden k jednání, které ve svém s. nemůže přijmout, může být vážně narušena (1K 8,12). To je problém, který Pavel řeší v 1K 8 a 10 – problém svobody od předpisů zákona, jejichž druhotnou, podpůrnou funkci křesťané z Židů ještě nenahlédli. Kvůli jejich s. má ten, kdo dospěl k svobodě víry, svou vlastní svobodu omezit (1K 10,29). S., vnitřní, spontánní přijetí důsledků víry, je tedy u druhého třeba respektovat, u sebe sama stále korigovat. Ne každý má stejnou míru víry (Ř 12,3).
S. není autonomní veličinou a nelze se odvolávat jen na vlastní s. Norma jednání je dána zjevením božím, které se událo prostřednictvím Ježíše (1K 8,6), pro pohany obecným mravním vědomím – odleskem stvořitelské vůle boží (Ř 2,14-16), s. tedy vnitřně reflektuje normu, pro kterou se rozhodlo (Ř 2,15). Zásadně by mohlo platit, že člověk by mohl s dobrým s. konat i velmi špatné věci, pokud se rozhodne uznávat zvrácené normy (známe příklady z totalitních režimů). Nz pisatelé však vycházejí z toho, že myšlení víry je ve skutečnosti autentické lidské myšlení a proto vnitřní ztotožnění s normami odporujícími víře pokládají za projev poskvrněného s. (Tt 1,15). Dobré s. křestana je vědomí shody životních postojů s normami odvozenými z víry (Sk 23,1; 1Pt 3,21). NZ tedy nevede křesťana k permanentně špatnému s., jak to někdy vyplývá z moralismu kalvínské zbožnosti. V SZ hraje podobnou roli jako nz s. pojem srdce (hebr. lév), pokud je užit v podobných funkcích jako syneidésis v NZ (např. Jb 27,6).