Ptolemaiovci

heslo: Ptolemaiovci

autor: Cimala Peter    
       
předcházející heslo: pták, ptactvo        
následující heslo: Ptolemais

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků helénistická královská dynastie, která vládla na území Egypta od smrti Alexandra Velikého v r. 323 př. n. l. až do r. 30 př. n. l. Přední Alexandrův vojevůdce Ptolemaios (syn Lagův) byl jmenován satrapou v Egyptě (323 př. n. l.), po upevnění své pozice mezi diadochy se prohlásil králem se všemi privilegii a jménem Ptolemaios I. Sótér (Spasitel), vládl v letech 305 – 283/2 př. n. l. O hospodářský rozvoj království, rozšíření území a posílení správní organizace se zasloužili následovníci Ptolemaios II. (283 – 246 př. n. l.) a Ptolemaios III. (246 – 221 př. n. l.). Úředním jazykem se stala řečtina, hlavním městem a ozdobou království byla Alexandrie se slavnou knihovnou, muzeem (Múseion). Vliv a moc makedonské monarchie začal upadat na sklonku 3. st. př. n. l., po ztrátě Palestiny útočili na P. od 2. st. př. n. l. ze Sýrie Seleukovci. Dominantní roli v celé oblasti začali přebírat Římané, což se projevilo v rostoucím vlivu na dění v Egyptě. Porážka Marca Antonia, spojence a milence královny Kleopatry VII. v bitvě u Actia (31 př. n. l.), předznamenala konec vlády Ptolemaiovské dynastie. V r. 30 př. n. l. spáchali Kleopatra a Antonius sebevraždu, Octavianus v témže roce připojil Egypt k Římské říši, čímž ukončil existenci posledního velkého helénistického království.

Dění v Egyptě mělo významný vliv na židovský národ také za vlády P.: Palestina patřila ke království P. až do 2. st. př. n. l.; za jejich panování se v Egyptě rozrostla komunita diasporních Židů s centrem v Alexandrii; na začátku 3. st. př. n. l. byl pořízen řecký překlad hebrejského SZ (srv. Septuaginta); celá řada židovských spisů pochází z Egypta, nebo zde byla přeložena do řečtiny (např. Sírachovec); opakované mocenské konflikty mezi Seleukovci a P. (tzv. syrské války) se odrazily na dění v Palestině hospodářsky, politicky i nábožensky. Po vítězství Antiocha III. v roce 200 př. n. l. přešla Palestina pod vládu rodu Seleukovců. S nástupem syrského krále Antiocha IV. Epifana (175-164 př. n. l.) byl proveden pokus o násilnou helenizaci Židů: byly zakázány židovské zvyky a znesvěcen chrám v Jeruzalémě (169 př. n. l.), což vyústilo v otevřený boj za náboženskou svobodu. Zmínky o rodu P. nacházíme v knihách Makabejských (srv. 1Mak 1,18; 3,38; 16,11-21; 3Mak 1,1-5).