Kralická Bible

heslo: Kralická Bible

autor: Žilka Ladislav    
       
předcházející heslo: král
následující odkazové heslo: králík      
následující heslo: králové Izraele

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků vznikla v prostředí Jednoty bratrské a jako nový a první český překlad celé Bible z původních jazyků – z hebrejštiny a řečtiny. Vydání předcházely pečlivé přípravy, včetně vyškolení vlastní inteligence na zahraničních vzdělávacích institucích a vybudování vlastní odborné knihovny a tiskárny. S humanistickou filologií a s metodami reformační biblistiky se bratří seznámili na svých studijních cestách. Bratrská tiskárna pracovala nejprve v Ivančicích u Brna na panství Pertolda z Lipé a v r. 1578 byla z bezpečnostních důvodů přestěhována do Kralic na panství Jana st. z Žerotína. Její vybavení bylo po roce 1622 ukryto na zámku v Náměšti a v roce 1629 přestěhováno do Lešna, kde tiskárna obnovila činnost, než byla při požáru města roku 1656 zničena.

Iniciátorem překladu byl Jan Blahoslav, který zásady nového překladu formuloval ve své Gramatice české. Text Nového zákona přeložil Jan Blahoslav a v dalších vydáních Bible kralické vycházela jeho revidovaná verze. V. Kyas charakterizuje Blahoslavův text jako pronikavou revizi Melantrichovy Bible, která byla jednou z mnoha Blahoslavem užívaných českých předloh. Blahoslav zamýšlel provést i překlad SZ, ale jeho předčasná smrt tomu zabránila. Práce na překladu SZ byly zahájeny v Ivančicích r. 1577 pod vedením biskupa Ondřeje Štefana, Blahoslavova žáka. Jména překladatelů Kraličtí v předmluvě neuváděli, ale seznam známe je z jiných pramenů: Mikuláš Albert z Kaménka, Lukáš Helic, Jan Eneáš, Izaiáš Cibulka, Jiří Strejc, Jan Efraim, Pavel Jessen a Jan Kapito. Podrobné zprávy o průběhu překladu a o rozdělení práce však nemáme. Revize překladu Nového zákona provedli Jan Němčanský a Zachariáš Ariston. Starý zákon vydali Kraličtí v pěti svazcích (podle vzoru Tremelliovy a Juniovy heidelberské Bible). Názvy biblických knih jsou v záhlaví uváděny i latinsky. I. díl (1579) – Knihy Mojžíšovy; II. díl (1580) – Jozue – Ester; III. díl (1582) – Job – Píseň písní; IV. díl (1587) Izajáš – Malachiáš; V. díl (1588) nazvaný Apokryfy – knihy dnes nazývané deuterokanonické . VI. díl (1594, na titulní straně má dataci 1593, ale podle datace závěrečné viněty byl dotištěn až v roce létě 1594) jde o zrevidovaný Blahoslavův překlad NZ. (Šestý díl, Blahoslavův překlad Nového zákona, byl znovu vydán v r. 1601.) Dovršení celého díla se dožili jen: Jiří Strejc, Jan Efraim a Mikuláš Albert z Kaménka. V době překladu Starého zákona byla již k dispozici celá řada tištěných vydání SZ v původních jazycích, ale také jejich latinské překlady i překlady do národních jazyků. Z textů předmluv víme, že mnohé z nich bratři znali. Při překladu Starého zákona vycházeli z Antverpské polyglotty (tzv. Biblia regia), která byla vytištěna v Antverpách v letech 1568-1573. Vedle hebrejského a řeckého textu obsahovala i text Vulgáty, Septuaginty, aramejské targúmy, pešitto a slovníky.

Kralický překlad biblického textu byl doplněn obsáhlým komentářem (pouze v tzv. Šestidílce). Byl umístěn na obou okrajích a od základního textu oddělen linkou. Každá kniha začínala sumářem, stručným obsahem celé knihy, na který navazovaly na hřbetních okrajích osnovy zachycující jednotlivé části. Sloužily k rychlejší orientaci čtenáře. Jednotlivé kapitoly byly dále členěny velkým písmenem abecedy otištěným na hřbetním okraji. Číslováním jednotlivých veršů sice tento systém pozbyl na významu, ale bratři jej z ohledu na čtenáře zachovali. Vlastní výkladový komentář byl vytištěn na vnějších okrajích, případně i pod textem. Poprvé v českém překladu Bible bylo užito rozčlenění textu na číslované verše podle vzoru pařížského tiskaře Roberta Stephana z roku 1551. Výkladový komentář Bible kralické tvořil promyšlený celek, měl svému čtenáři pomoci nahradit jinak nedostupnou teologickou literaturu a sloužil zejména potřebám sborů a kazatelů a sborů. Mecenášem tohoto velmi nákladného díla byl především Jan starší z Žerotína (otec Karla staršího z Žerotína).

Pro širší obec nechali Kraličtí v roce 1596 vytisknout revidované jednosvazkové vydání Bible. Bylo bez poznámek, ale s obsáhlým rejstříkem.Třetí opět revidované jednosvazkové vydání bez poznámek vyšlo v roce 1613. Toto vydání je východiskem všech novodobých edicí Bible kralické. (V roce 1866 byla Bible kralická podle vydání z r. 1613 poprvé vytištěna latinkou.) Komentovaná šestidílná Bible kralická nebyla dosud ve svém celku vydána. Roku 1995 vyšlo péčí profesora Slavistického semináře univerzity v Bonnu dr. Hanse Rotheho faksimile šestisvazkového vydání z roku 1579-1594. K těmto svazkům byl připojen komentářový sedmý svazek se studiemi a M. Balabána, M. Bohatcové, J. Hellera a E. Michálka. Kralický komentář ke Starému zákonu (bez Apokryfů) vydal J. Kostomlatský (Tábor 1885-1888) a Nový zákon z roku 1601 s komentářem kralických překladatelů vydal Spolek Komenského prací (Praha 1875). Česká biblická práce v Kutné Hoře vydala ve 40. a na začátku 50. let 20. století původní kralický text z let 1579-1594, ale bez výkladů a poznámek (podle novodobého pravopisu a byla nahrazena některá málo srozumitelná slova). Nakladatelství Blahoslav vydalo roku 1953 stejný text i s Apokryfy, opět ale bez poznámek.

Jednota bratrská opakovaně revidovala svůj překlad. Nebylo to z nestálosti či nevyhraněné věrouky, ale byl to důsledek neustálého studia a snahy držet krok s reformovanými edicemi. Podrobně viz V. Kyas: Česká Bible v dějinách národního písemnictví.

(V novodobých edicích, podle vydání z roku 1613, má Bible kralická celkem 66 knih, 1 189 kapitol, 31 173 veršů, z toho Nový Zákon 27 knih, 260 kapitol, 7959 veršů.)

Viz také česká Bible.