Hostina

heslo: hostina

autor: Pokorný Petr    
       
předcházející heslo: host        
následující heslo: Hóšea

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hlavní jídlo, které v Izraeli i v celém východním Středomoří bylo večer (večeře Páně) nebo v pozdním odpoledni po skončení práce (Ex 12,18; L 17,7) mělo slavnostní ráz a účastnila se jej celá rodina (dům). Po usazení v Palestině sedávali Izraelci při jídle kolem nízkého stolu na nízkých stoličkách, častěji však kolem stolu dřepěli se skříženýma nohama, většinou na polštářích nebo žíněnkách. V helénistické době a v časech NZ se patrně při stolování i leželo po řeckém zvyku.

K h. patřila nedílně modlitba proseb (viz 4. prosba modlitba Páně dle Mt 6,11) a vděčnosti (řec. eucharistia), stolování tedy mělo kultický charakter. Hostitel ručil za bezpečnost svých hostů (Gn 19,1-16; večeře Páně). Pravidlo bezpečnosti hosta vyvažovalo tradici krevní msty (krev), která na Blízkém východě platí místy dodnes.

H-ou se zřejmě stvrzovala smlouva (uzavření smlouvy bylo spojeno s obětí), hostinou vrcholily oslavy svátků, včetně Velikonoc (Pesachu; večeře Páně). Ježíš zřejmě užil slavnostního prostředí hostin, aby vyjádřil některé základní rysy zaslíbení (naděje) spojené s jeho učením o království Božím Mk 14,6-9; L 7,41-50; 19,10; Mt 22,8 /podobenství/ a konal symbolické prorocké činy (J 2,1-11). Tato řada výroků a činů vrcholí Ježíšovými slovy při posledním stolování s jeho žáky – tzv. ustanovením večeře Páně (v. t. kalich).

Obrazem naděje je v hebrejsko-křesťanské tradici stolování jakožto společenství lidí s Bohem a se sebou navzájem. To je to, co přechází na věčnost, všechno ostatní je často nezbytným, ale přece jen prostředkem. Společné stolování, h., je obrazem naplnění dějin a jednotlivých životů (eschatologie): Iz 25,6n; L 13,28-29 par /Q/; Zj 3,20. Místy se objevuje jako varovný negativ i obraz hostiny dravých ptáků, kteří sápou protivníky Hospodinovy – obraz převzatý z apokalyptiky (Ez 39,17-24; Zj 19,17-18; Mt 24,27-28par /Q/). Viz i jídlo, jíst, kalich.