Česká Bible

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 16. 2. 2023, 00:00, kterou vytvořil ebs>Moravec
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: česká Bible

autor: Žilka Ladislav    
       
předcházející heslo: červený        
následující heslo: Český ekumenický překlad

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
České kulturní dějiny i český jazyk jsou úzce spojené s překladem biblického textu. Již první slovanský překlad, překlad staroslověnský, vznikl na území našeho státu. Tento překlad je dílem soluňských bratří Konstantina (Cyrila) a Metoděje, kteří přišli na Velkou Moravu na pozvání knížete Rostislava, aby šířili křesťanství jazykem lidem srozumitelným. Konstantin zemřel v Římě, kam oba odešli, aby dosáhli povolení ke slovanské bohoslužbě. Metoděj se na Moravu vrátil jako arcibiskup. Zemřel r. 885 a brzy po jeho smrti byli jejich žáci z Moravy vypuzeni.

Na svoji práci na Velké Moravě se oba bratři dobře připravili a ještě před svým příchodem přeložili nejdůležitější biblické texty. Ze staroslověnského překladu se však dochovaly jen texty některých biblických knih. Až koncem 15. století arcibiskup Gennadij dal sestavit z dochovaných částí překladu úplný církevněslovanský překlad Bible, kde byly chybějící částí doplněny překladem novým. Staroslověnský překlad Bible měl vliv na vývoj českého jazyka, i na vývoj české teol. terminologie, ale český překlad Bible na něj přímo nenavazoval. Staroslověnský překlad vznikl z řecké Septuaginty, český překlad Bible vznikl na základě latinské Vulgáty.

Do češtiny byly nejdříve přeloženy z latiny žalmy v 2. polovině 13. století. Tento překlad, pořízený pro ženské kláštery, byl psán mezi řádky latinského textu žalmů (proto nazýván meziřádkový) se nám dochoval v opisu z poloviny 14. století v tzv. Wittenberském žaltáři. Z období kolem r. 1300 se dochovaly i texty dalších žaltářů – Glosovaný žaltář, brněnské zlomky a tzv. muzejní zlomky. Nejstarší znění druhého staročeského překladu žaltáře se zachovalo v Klementinském žaltáři z poloviny 14. století. Překlad evangelií vznikl z kazatelské potřeby. První překlad evangeliáře se dochoval ve dvou muzejních zlomcích (podle uložení v knihovně Národního muzea) z 1. poloviny 14. století a v brněnském zlomku z 2. poloviny 14. století. Koncem 14. století vznikly Seitenstettenský, Vídeňský a Rajhradský evangeliář.

Překlad celé Bible vznikal v polovině 14. století, kolem r. 1357, nejpravděpodobněji pro ženský klášter a kolem r. 1360 byl přepsán. Jazykový a stylistický rozbor ukázal, že na překladu pracovalo asi deset překladatelů (tzv. první redakce českého překladu Bible). Badatelé předpokládají, že překlad byl určen pro ženský dominikánský klášter sv. Anny nebo pro benediktinský klášter sv. Jiří v Praze. Vznikl asi v klášterním prostředí dominikánů nebo augustiniánů. Úplný text tohoto překladu se dochoval v rukopisu leskovecké Bible (drážďanské), která žel shořela r. 1914 v Lovani. Text této Bible nyní máme pouze částečně ve fotokopiích a opisech. Nezachované části této Bible lze částečně doplnit podle textu Bible olomoucké (1417) a Bible litoměřicko-třeboňské (1411-1414). Bible olomoucká má již ale text Skutků a obecných epištol podle druhé redakce českého překladu.

Patrně brzy po r. 1400 byl nově přeložen text Nového zákona a přepracován překlad Starého zákona (tzv. druhá redakce). Text tohoto překladu známe především z Bible boskovické, kterou Václav Černohorský z Boskovic roku 1565 daroval Henrichu Reichenbachovi. Text překladu není datován, ale byl napsán v letech 1415-1420. Z hlediska výzdoby rukopisných Biblí je tato Bible umělecky nejhodnotnější. Výzdoba celého rukopisu ale nebyla dokončena.

Brzy po začátku století vznikl nový překlad v univerzitním prostředí (tzv. třetí redakce). Zcela nově byl podle opraveného latinského textu přeložen Starý zákon. Nejstarším opisem překladu třetí redakce je Bible padeřovská, napsaná pro Filipa z Padeřova kolem r. 1432. Text přepsal Jan z Prahy Aliapars. Dnes je tento rukopis v Rakouské národní knihovně ve Vídni. Z 15. století však máme i další rukopisy Biblí, Starých i Nových zákonů, žaltářů a evangeliářů. Známe také překlady částí biblického textu od Jana Husa, ale jeho podíl na druhé nebo třetí redakci českého překladu Bible na základě nynějších znalostí nelze zatím doložit. Je však nepochybné, že překlad Bible vznikal v nejbližším Husově okolí.

Z tohoto období je třeba jmenovat také německou Bibli, kterou nechal zhotovit r. 1389 Martin Rotlew pro Václava IV a latinskou Bibli Konráda z Vechty z let 1402-1403.

Velmi podstatným způsobem ovlivnil šíření Bible vynález knihtisku. Na jeho počátku stojí mohučský tiskař Johann Gutenberg, který také vydal první tištěnou latinskou Bibli ve dvou svazcích v letech 1452-1455. První Bible Gutenberg tiskl na papíře i na pergamenu. Tato Bible se dochovala asi ve 47 výtiscích. Mezi první tisky v Čechách patří Nový zákon vytištěný v Plzni asi r. 1476 (částečně opravený text druhé redakce). Podle značky na konci textu, čtenou jako 1475, bývá proto tento Nový zákon nazýván Nový zákon se signetem. Pro tištěné české vydání byla Bible znovu přeložena, nový překlad (tzv. čtvrtá redakce) vznikl v univerzitním prostředí. České tištěné Bible zaujímají v evropském prostředí opět jedno z prvních míst mezi prvotisky. V roce 1487 byl vydán v Praze Nový zákon. První tištěnou celou Biblí je Bible pražská (1488) další pak Bible kutnohorská (1489). Do roku 1500 byl ještě vytištěn třikrát Nový zákon a dvakrát žaltář.

V dalším období neproběhly zásadní kroky v překladu, ale Bible se dále vydávaly. Bible byla vytištěna r. 1506 v Benátkách (tisk Petr Liechtenstein, nákladem měšťanů Starého Města Pražského Jana Hlavsy, Václava Sovy a Buriana Lazara, členů církve podobojí), r. 1529 a 1537 vydal Bibli Pavel Severýn; r. 1540 vyšla česká Bible v Norimberku (podle Severýnova vydání). K rozšíření Bible velmi přispěl Jiří Melantrich z Aventina, který vydal pětkrát Bibli a několikrát Nový zákon. Jiří Melantrich sám se podílel na úpravě textu. Základním textem pro překlad Bible byla po celý středověk Vulgáta (po r. 1592 klementinská Vulgáta). Zásadní změnu přinesl až nový kulturní proud, humanismus, který navrátil zájem překladatelů k původním textům. Poprvé vyšla Bible v původních jazycích ve Španělsku tzv. Komplutenská polyglota. Pro vlastní překlad biblického textu mělo velký význam vydání řeckého textu Nového zákona, který připravil a v Basileji v roce 1516 s tiskařem J. Frobenem realizoval Erasmus Rotterdamský. Podle tohoto textu přeložil Nový zákon do němčiny Martin Luther a nadále jej zdokonaloval reformovaný teolog a biblista Theodor Beza, jehož vydání řecko-latinského textu NZ ovlivnilo také práci kralických překladatelů.

V českém prostředí, konzervativním a zprvu opatrném vůči novému kulturnímu směru, humanistické myšlení postupně ovlivnilo i značnou část utrakvistů a posléze i Jednotu bratrskou. K vývoji českého jazyka přispěli moravští utrakvisté Beneš Optát a Petr Gzel. Spolu s Václavem Filomatesem vydali Gramatiku českou. B. Optát také s pomocí latinského Erasmova překladu NZ pořídil jeho převod do českého jazyka, který vyšel r. 1533 v Náměšti a pravděpodobně přeložil i Starý zákon, který se však nedochoval. Snad ještě zásadnějším způsobem zasáhl do vývoje českého jazyka Jan Blahoslav, který přeložil Nový zákon, vydaný pak samostatně r. 1564 a 1568 v Ivančicích a později jako VI. díl Bible kralické. Bible kralická v šesti dílech s obsáhlým komentářem byla vytištěna v Kralicích na Moravě v letech 1579-1593/4. Šestý díl, Blahoslavův překlad Nového zákona, byl pak ještě znovu vydán v r. 1601. Bible kralická vznikla v prostředí Jednoty bratrské a patří po jazykové i typografické stránce k vrcholům českého knihtisku. Typografická úroveň je dílem Zachariáše Solína, Václava Elama a dalších spolupracovníků kralické tiskárny. Jednosvazkové vydání Bible kralické bez jejich výkladů vyšlo r. 1596 a r. 1613. Vydání z r. 1613 se stalo v průběhu dalších staletí základem exilových vydání i nových vydání až do 20. století (viz Bible kralická).

V katolickém prostředí byly používány starší překlady včetně Melantrichovy Bible. Z podnětu pražského arcibiskupa Matouše Ferdinanda Sobka z Bilenberku přistoupili jezuité k novému překladu Bible, na kterém pracovali Matěj Václav Šteyer, Jiří Konstanc a Jan Barner se svými spolupracovníky. Nový zákon vyšel v nakl. Svatováclavské dědictví v roce 1677 a k jeho vydání zásadním podílem finančně přispěla Šteyerova matka. První část Starého zákona (ve skutečnosti vlastně druhá polovina SZ) pak vyšla 1712 a část druhá (kniha Genesis – Sírachovec) r. 1715. Oba díly SZ vyšly nákladem Dědictví svatého Václava (Bible svatováclavská). Druhé vydání Bible svatováclavské vyšlo nákladem Dědictví svatého Václava v letech 1769-1771. Třetí vydání upravili a připravili do tisku V. F. Durych a F. F. Procházka. Toto vydání bylo financováno Marií Terezií a dokonce 1000 výtisků bylo rozdáno (proto bývá nazýváno Biblí císařskou).

František F. Procházka přeložil Nový zákon, který vyšel v r. 1786, a celá Bible v jeho překladu byla vydána v r. 1804. V letech 1821-1827 vydal v Praze překlad celé Bible z původních jazyků farář v Hluboši Tomáš Dráský v pěti dílech. Procházkův překlad pro vydání r. 1851, označované jako Bible konzistorní, připravil Jan Krbec a k výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu r. 1884 vyšel tentýž překlad s úpravami Innocence Fencla a J. F. Desoldy.

Z překladů Bible 19. a první poloviny 20. století je třeba jmenovat překlad Františka Sušila, který vycházel v letech 1864-1872. Známým a hojně užívaným překladem byl překlad Starého zákona od Jana Hejčla, který vyšel ve třech svazcích v letech 1917-1925 a v r. 1922 vydal překlad Nového zákona Jan Ladislav Sýkora. V roce 1933 vyšlo první vydání překladu Nového zákona od evangelického teologa F. Žilky, který později vyšel celkem v sedmi vydáních. Básnický překlad Starého zákona od Josefa Hegera vycházel v letech 1955-1958. Překlad Rudolfa Cola vyšel v r. 1947 (další vydání 1961, 1969 připravili J. Sokol a Jar. Adámek). Překlad Pavla Škrabala vyšel v r. 1948. Na překladu spolupracoval O. Petrů. Další vydání připravil sám Ondřej Petrů. Nový zákon přeložený se zřetelem k Nové vulgátě od V. Bognera vyšel r. 1989.

V roce 1961 vyšel z evangelické teologické fakulty impulz k novému překladu celé Bible. Překladatelský tým se postupně rozrostl na tým opravdu ekumenický a první díl překladu s výkladem vyšel r. 1968. Postupně až do r. 1984 vycházely jednotlivé díly a celkem vyšlo 16 svazků. Jako samostatný svazek vyšel v r. 1985 překlad deuterokanonických knih s výkladem. Ke starozákonním knihám byly připojeny výklady, novozákonní knihy měly jen poznámkový aparát. Celá Bible v ekumenickém překladu v jednom svazku vyšla v r. 1979, k výročí vydání prvního dílu Bible kralické. Po revizi překladu a s deuterokanonickými knihami vyšel tento překlad v r. 1987 (na titulní straně vročení 1985). Od r. 1990 vydává ekumenický překlad Česká biblická společnost ve vydáních bez deuterokanonických i včetně deuterokanonických knih. Ekumenický překlad po druhé revizi vyšel poprvé v r. 2001.

V roce 1994 vyšel pod názvem Nová smlouva překlad Nového zákona od P. Jartyma a A. Zeliny. Původní záměr revidovat kralický překlad (Nová Bible kralická; vedoucí projektu A. Flek) vyústila r. 2009 ve vydání nového překladu Bible, překlad 21. století. V roce 2009 vyšly další dva nové překlady: Bible, český studijní překlad (novozákonní text podle Nové smlouvy z r. 1994; starozákonní text přeložil A. Zelina a kol.) a Jeruzalémská bible (z francouzštiny přeložili D. Halasová, F. X. Halas a T. Brichtová).

Mimo výše uvedené překlady byly vydány i básnické překlady některých biblických knih. Uvedeme zde pouze některé překlady: od St. Segerta vyšly překlady v básnické úpravě F. Seiferta a V. Závady Pět svátečních svitků, Kniha Jobova od V. Fischla překlad Knihy žalmů aj.

Všechny vydané české překlady Bible nelze uvádět. Stejně tak neuvádíme všechny dochované rukopisné Bible.

(Slavistický seminář univerzity v Bonnu v ediční řadě fotomechanických vydání slovanských Biblí s komentářem Biblia Slavica vydal Leskovickou (Drážďanskou) Bibli, Kutnohorskou Bibli, Kralickou Bibli a Svatováclavskou Bibli.)