Svatováclavská Bible

heslo: Svatováclavská Bible

autor: Žilka Ladislav    
       
předcházející heslo: svatostánek        
následující heslo: svatý

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků podnět k práci na překladu vyšel r. 1670 od pražského arcibiskupa Matouše Ferdinanda Sobka z Bílenberka. Na překladu nepochybně pracoval větší počet nám dnes již neznámých osob, ale hlavní podíl měli tři jezuité: Václav Matěj Šteyer (1630-1692), Jiří Konstanc (1607-1673) a Jan Barner (1643-1708). Vedoucí postavení měl mezi nimi nepochybně V. M. Šteyer. Překládali z Vulgáty, latinského textu schváleného papežem Sixtem V.

V. M. Šteyer byl vynikající znalec českého pravopisu, vydal i příručku Orthographia aneb Výborně dobrý způsob jak se má dobře po česku psáti aneb tisknouti (1668, tzv. Žáček). V. M. Šteyer překládal Starý i Nový zákon a na překladu NZ s ním pracoval J. Konstanc (konvertita z evangelické rodiny), který již dříve uveřejnil spis Lima linguae Bohemicae, to jest Brus jazyka českého (r. 1667). J. Barner měl bohaté překladatelské zkušenosti a překládal i z francouzštiny a němčiny. Při překladu Bible pracoval hlavně na textu SZ, který po smrti V. M. Šteyera dokončil a revidoval. Církev potřebovala nejvíce Nový zákon, proto byl také nejdříve přeložen. Na rychlém vydání Nového zákona záleželo i Sobkovu nástupci arcibiskupu Janu Fridrichu z Valdštejna. Nový zákon vyšel r. 1677 jako první publikace nakl. Svatováclavské dědictví, založeného Šteyerem a jeho matkou. Měl 535 foliových stran. Vydání finančně podpořili i pražští arcibiskupové a vlastenečtí jezuité. Mezi nimi byl i B. Balbín. První část SZ vyšla r. 1712 (ve skutečnosti druhá polovina SZ,), druhá část (Genesis – Sírachovec) r. 1715. Nejdříve byl tedy vytištěn Nový zákon, a na titulním listě měl označení druhý díl, protože Starý zákon je tradičně pokládán za první část Bible.

Překladatelé vycházeli z latiny, shoda s Vulgátou byla pro ně důležitým kriteriem, ale hojně užívali i starší české překlady. Navazovali zejména na Bibli benátskou, užívali Bibli Melantrichovu a zejména v NZ hojně užívali i Bibli kralickou. Jazykovou úroveň překladu Bible kralické vysoko hodnotil ve svém Žáčkovi M. V. Šteyer i J. Konstanc ve své Limě. Rozsáhlé komentáře mají jasně věroučný charakter. Převažují citáty z církevních otců, ale obsahují i původní výklady českých jezuitských překladatelů. Dokumentují dobově podmíněnou protikacířskou angažovanost, která je patrná i v předmluvě k NZ. Měly podpořit katolickou protireformaci a zeslabit vliv reformace. Bible svatováclavská silně ovlivnila jazykové povědomí nejširších vrstev obyvatelstva. O její oblibě jasně vypovídají další vydání: Nový zákon r. 1773, druhé vydání celé Bible v letech 1769-1771 a třetí vydání s větším přihlédnutím k Bibli kralické v letech 1778-1780.

Viz také česká Bible.