Zpívat

heslo: zpívat

autor: Freitinger Pavel    

předcházející odkazové heslo: Zorobábel      
předcházející heslo: znovuzrození
následující odkazové heslo: zplodit      
následující heslo: zpodobení (Boha)

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků (hebr. š-j-r; řec. psalló). Zpěv byl nedílnou součástí projevu života a cítění člověka, také člověka doby biblické. Samozřejmě měl své důležité místo i v bohoslužbě. Většina poetických částí SZ (žalmy, kniha Jób, velké části prorockých spisů) a hymnických částí NZa (zejména nebeská liturgie knihy Zjevení Janova (Zj 19,1 z. jakoby ohromného zástupu) byly určeny k liturgickému zpěvu nebo jej měly evokovat. V Ž 33,3; 96,1; 98,1; 149,1; Iz 42,10 čteme Zpívejte Hospodinu píseň novu! Uvádí se tím slavnostní zpěv, který se svým obsahem vztahuje na všechny národy a vyjadřuje naději celé zemi. Klément Alexandrijský předpokládá, že taková nová píseň nabude svou harmonii spojením mnoha hlasů (Protreptikos 2,4). Nová píseň je tedy předjímkou konečného spasení. Z. je tedy formou modlitby díků (Ex 15). V pavlovských obcích patřilo zpívání písní a žalmů mezi důležité prostředky vzájemného napomínání, povzbuzování i poučování. Proto je zpěv spojován s působením Ducha svatého (Ef 5,19). V. t. chvála.

Způsob zpěvu: Nic nevíme o tom, jak se zpívalo ve starozákonní bohoslužbě – dnešní zpěv synagogální je ovlivněn i jinými tradicemi. Jeden proud vychází z extatického vyjařování proroků, druhý navazuje na žalmy a vyvíjí se ve zpěv liturgický. Zprvu byl jednohlasý jen s přirozeným rozdílem mezi výškou hlasu mužů a žen. Častý byl zpěv tzv. antifonální: Jedna skupina zpěváků při tomto způsobu odpovídá skupině druhé (Ex 15,21; sr. Ef 5,19).

Právě tak nevíme nic o zpěvu v prvokřesťanských bohoslužebných shromážděních. Zřejmě i zde se zpívalo jednohlasně. Přes nedůvěru některých církevních otců, stal se zpěv v rané církvi hned po modlitbě základnínm projevem zpožnosti.