Chvála
heslo: chvála
autor: Freitinger Pavel
autor: Pokorný Petr
předcházející heslo: Chuza
následující heslo: Í-kábód
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
převážně překlad hebr. tódá a sloveso h-l-l; řec. doxazó znamená dík, úctu, ve smyslu požehnání, hebr. b-r-k; řec. eucharistó, eucharistia, psalló;
1. Především (vyjímkou je např. ch. prozíravého muže v Př 27,2 či chvála statečné ženy v Př 31,10-31) jde o ch. Boha za jeho stvoření a záchranu (Ž 40,4; 136; Sk 4,21), jejímž výrazem byly v SZ oběti, a liturgická ch. ve shromáždění (Ž 111,1; Ř 15,6) byla sama metaforicky označena jako oběť (Ž 50,23). Ch. je radost obrácená k Bohu. Hospodina chválí i andělé na nebi (Ž 148;Zj 4,8), celé stvoření (Ž 69,35; 148) – to znamená, že celý svět je na Bohu závislý a spjatý s ním pro své dobré určení. Proto ch. Boha trvá i na věčnosti. V. t. zpívat.
Chvalozpěv mohl být také přednášen či zpíván ve vytržení ducha (1K 14,15).
2. Sz. chvalozpěvy popisují a opisují Hospodinovu moudrost, jedinečnost, moc apod. Podobné chvalozpěvy byly oblíbeny i mezi kumránskými esejci. Vzdávání chvály (doxologie) je rozměr života, který současné civilizaci bolestně chybí.
Známé sz chvalozpěvy jsou např. ch. Debóry a Báraka (Sd 5) nebo Ž 118.
3. V NZ je chvalozpěv přenesen na Ježíše Krista. Dochovaly se chalozpěvy jako hymny hymnus a součásti nebeské liturgie v knize Zjevení Janovo nebo v Lk 1 a 2 (např. Magnificat v L 1,46-55). V. t. hymnus