Vlk

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 28. 3. 2023, 12:22, kterou vytvořil Moravec (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: vlk

autor: Lukeš Jiří    
       
předcházející heslo: Vlčí lis        
následující heslo: vlna

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. ze'év, řec. lykos. Šelma z čeledi psovitých. Vyznačuje se štíhlou tělesnou stavbou, velkou hrudí a dlouhými končetinami, což jej uschopňuje k vytrvalosti a síle při chůzi i běhu. Ostrý sluch a citlivý čichový orgán z něj činí výtečného stopaře. Má výrazně vyvinutý chrup, špičáky s trhákovým komplexem mu umožňují zakusování kořisti, jakož i trhání a žvýkání potravy. V severních krajích či v zimním období žije a loví ve smečkách s rozvinutou hierarchií, avšak v létě či v teplých krajích loví samostatně. Na lov se vydává zejména v noci. V bibl. časech se v Palestině vyskytoval běžně a Bible o něm nehovoří toliko v literárním smyslu, ale často symbolicky, kdy přisuzuje některé jeho vlastnosti člověku či skupině osob (Gn 49,27; Ez 22,27; Sf 3,3), jakož i jiným zvířatům (Abk 1,8). Že byl v. vnímán jako nebezpečná šelma potvrzuje i výrok Jr 5,6, kde je zmiňován spolu se lvem a levhartem. Poklidné soužití v. s beránkem je natolik paradoxní, že slouží Iz k tomu, aby pomoci tohoto obrazu vyjádřil kvality nového věku (11,6; 65,25). Sám Ježíš hovoří o dravých v. v rouchu ovčím, když charakterizuje pokrytectví a skutečný záměr lživých proroků (Mt 7,15; obdobně Pavel ve Sk 20,29) a své učedníky přirovnává k ovcím, které posílá mezi v., aby je připravil na možné útrapy, které jim evangelium přinese (Mt 10,16) a zdůraznil jejich úkol nést poselství pokoje (L 10,3.5-6). Také v Ježíšově promluvě u J 10,12 je v. nepřítelem ovcí, před kterým prchá pastýř, jenž pracuje toliko pro mzdu a nikoli pro ovce. Dobrý pastýř, zde Ježíš, neprchá, ale naopak svůj život za ovce dává (J 10,14-15). Pomocí obrazu pastýře, ovcí a v. vystihuje Ježíš smysl svého působení i smrti a ukazuje posluchačům svůj vztah k následovníkům, jakož i způsob, jak pečovat o svěřené stádo.