Stánek, stan

Z Encyklopedický biblický slovník
Verze z 28. 3. 2023, 12:22, kterou vytvořil Moravec (diskuse | příspěvky) (naimportována 1 revize)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

heslo: stánek, stan

autor: Lyčka Milan
autor: Soušek Zdeněk
autor: Horák Ladislav
       
předcházející heslo: stádo        
následující heslo: stánků svátek

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
1. Stan (hebr. 'óhel, řec. skéné), původní obydlí kočovných Hebrejců (Gn 4,20); stánek (hebr. sóch nebo sukká, řec. nejednotné, nejčastěji skéné stan) označuje provizorní příbytek (Lv 23,42; též Jb 27,18; Iz 1,8 – ČEP na obou místech: chatrč) nebo prostor, v němž se lze skrýt (2S 22,12; Ž 18,12; též Jb 38,40 – kde ČEP: doupě; Ž 10,9 – kde ČEP: úkryt) nebo najít ochranu před nepřízní počasí (Iz 4,6; též Jon 4,5 – kde ČEP: přístřešek) i záchranný kryt v těžké situaci nebo před nepřítelem (Ž 27,5; 31,21). V Am 9,11 je Davidovým stánkem obrazně nazván Boží lid. Stany dnešních beduínských nomádů se od nich zřejmě příliš neliší. Zpočátku s. sestával z kůží, položených na dřevěných tyčích a napjatých provazy, ukotvených kolíky do země, později se stanová plachta šila z hrubé, nepromokavé látky, utkané ze srsti černých koz. Na nejstarších zobrazeních se setkáváme se stany vysokými s centrální opěrou, později se objevují stany nižší a podlouhlé, s řadou stejně vysokých opěr. Na tuto hist. etapu upomínají některé zachované hebr. obraty, jako např. vyjít, vyrazit na cestu (n-s-` = vytrhnout stanové kolíky), vrátit se domů (= jít ke svým stanům) apod.

2. Stánek (hebr. sukká), bouda, sestávající z nejméně tří stěn a překrytá větvemi či slámou; příbytek, ve kterém Izraelci údajně bydleli při svém pobytu na poušti po odchodu z Egypta. Množné číslo stánky je také název izraelské podzimní sedmidenní slavnosti (slavnost stánků, hebr. chag ha-sukkót; řec. skénopégiaLv 23,34nn; Dt 16,13.16; 31,10; 2Pa 8,13; Ezd 3,4; Neh 8,14-17; Za 14,16.18n; J 7,2).

3. Stan setkávání (hebr. 'óhel mó`éd), kral. stánek úmluvy. Přenosná svatyně, kde se zjevoval Hospodin Izraelcům putujícím do země kenaanské. Podle Ex 33,7-11 to byl stan blíže nepopsaný, postavený venku za táborem nazvaný stan setkávání. Kdo hledal Hospodina, jeho radu či rozhodnutí – orákulum, musel vyjít ke stanu z tábora. Kdykoli Mojžíš jako prostředník tam vcházel, sestupoval oblakový sloup a stál u vchodu do stanu a Hospodin rozmlouval s Mojžíšem. Podle toho stan setkávání nebyl příbytek Hospodinův. Hospodin k němu sestupoval (Nu 11,16n; 12,4n; Dt 31,14n). Jozue se však ze stanu nevzdaloval (Ex 33,11). Tu je zachycena jedna tradice, která zdůrazňuje Hospodinovu svrchovanost. Není vázán na žádné místo, na žádný předmět, i vůči lidu, jemuž se smlouvou zavázal, je svobodný a svrchovaný.

Ex 26 přináší přesný popis rozměrů i materiálů. Podle toho měl stan setkávání rozměry 15 × 5 × 5 m, byl rozdělen na svatyni, kde byl stůl na předkladné chleby, sedmiramenný svícen a kadidlový oltář a na svatyni svatých – velestánek, v níž byla schrána, ukrývající desky desatera, přikrytá příkrovem s cheruby, oddělená od svatyně oponou. Kolem stanu bylo nádvoří. Stan setkávání byl přístupný jen lévijským kněžím, svatyně svatých pak jen veleknězi a to jednou za rok při dnu smíření. Je patrno, že stan setkávání, jak jej popisuje Ex 26, na sobě nese mnoho podrobností, které se objevují v jeruzalémském chrámu, jeho koncept je chrámovým předobrazem. Samo rozdělení – nádvoří, svatyně, svatyně svatých – připomínalo i znázorňovalo rozdělení stvoření na nebe a zemi. Epištola Židům ono rozdělení vykládá jako cestu spasení, jež ukazuje na dílo Ježíše Krista (Žd 9,2n).

Snad byly dva stany, z nichž každý měl svůj význam a proto mohly existovat vedle sebe: stan setkávání, jak o něm mluví Ex 33 sloužící k doptávání na Boží vůli, byl asi prostý stan, vždyť Mojžíš jej vzal a postavil mimo tábor – a 2Pa 1,3 jej umisťuje na posvátné návrší v Gibeónu, zatímco schrána už byla v Jeruzalémě (v. 4). Po postavení chrámu v Jeruzalémně se už o stanu setkávání nemluví. Na tradici stanu navazuje Zjevení Janovo, když mluví o nové zemi a novém nebi a přitom nebeský Jeruzalém nazývá příbytkem, doslova stanem Božím s lidmi (Zj 21,1nn), o chrámu však už nemluví (Zj 21,22).

4. V ČEP je slovem stánek nazvána též prodejní lavice (řec. kathedraMt 21,12; Mk 11,15), pohanský svatostánek (Sk 7,43) a stan svědectví (hebr. 'óhel ha-`édútŽd 9,2-8; Zj 15,5).