Slovo

heslo: slovo

autor: Grešo Ján    
       
předcházející heslo: sloužit, služba        
následující heslo: Slunce

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků hebr. dávár, řec. logos.

1. S. jako tvůrčí čin. S. je nástrojem komunikace mezi lidmi a v metaforickém smyslu i komunikace mezi Bohem a lidmi, především je však s. spolutvůrcem lidského světa. Do jisté míry proto v hebr. výrazu pro s. zaznívá i význam událost, skutek, věc. Dnes se někdy tento aspekt označuje termínem performativní řeč. K této zkušenosti odkazuje biblický výrok o Bohu a jeho stvořitelském s. (Ž 33,6; Gn 1: Bůh řeklů) i hymnus o tom, který svým Slovem tvoří svět (J 1,1-18). Toto vtělené Slovo – Ježíš Kristus – je pak vrcholem sebezjevení (zjevení) Božího.

2. Jasné s. Potřeba jasného zvěstování vedla Pavla k požadavku omezit glosolálii (jazyk) a dát přednost srozumitelné prorocké řeči: raději chce pět srozumitelných slov než tisíc slov ve vytržení (1K 14,19). – Množství slov nebývá projevem moudrosti, naopak, charakteristickým znakem hlupáka (Kaz 5,1n). – Člověk se bude za svá slova zodpovídat před Bohem v den soudu (Mt 12,36n).

3. Vztah k Božímu s. Bližší kvalifikace slov (často v gen.) vyjadřuje jejich obsah a působení: s-a věčného života (J 6,68); s-a života (Sk 5,20); s. milosti (Sk 20,32); s-a zaslíbení (Ř 9,9); s. pravdy (= evangelium o spasení, Ef 1,13). S. o kříži je pro jedny bláznovstvím, pro jiné Boží moc (1K 1,18). Podle toho, jak lidé přijímají Ježíšova s-a, nese jejich život dobré nebo špatné ovoce (Mk 4,14). Lidé čekají na Boží s. (Ž 119,74); poslouchají je (Ž 103,20); věří mu (Ž 106,12; J 2,22); radují se z něho(Ž 119,42); chválí je (Ž 50,5); drží se ho (Ž 119,9); nezapomínají na ně (Ž 119,16); třesou se před ním (Iz 66,2); neodváží se mu vzepřít (Ž 105,28). Je však možno si Boží s. vzít nebo nevzít k srdci (Ex 9,21); pohrdat jím (Nu 15,31; 2S 12,9); nedbat na ně (1Pa 10,13); neuposlechnout je (Jr 37,2); stydět se za Ježíšova s-a (Mk 8,38). Kniha prorockých s. Zj už nemá být zapečetěná, protože doba konce je nablízku (Zj 22,10).

4. Věroučný dosah. Komunikace směrem k člověku ze strany Boha předpokládá také jeho svobodné sebeomezení, totiž snížení (lat. condescensio) na úroveň člověka. Boží s. není tajemný a nesrozumitelný výrok, ale vyznačuje se pochopitelností, smysluplností. Jeho zachycení člověkem (prorokem ve vidění apod.) neprobíhá bez součinnosti s lidskou osobou vybavenou všemi schopnostmi lidské přirozenosti. Proto ani písemná podoba Božího s. (Písmo svaté, Bible) není Božím diktátem, který by svatopisec pouze mechanicky, bezduše zaznamenal, ale je zároveň také plně s. lidským, totiž s. přijatým, zpracovaným, kontextualizovaným a nakonec formulovaným lidským subjektem, ovšemže se všemi příležitostnými nedostatky, omyly a chybami, kterých se lidský intelekt může dopustit. V. t. inspirace.