Sádok
heslo: Sádok
autor: Balabán Milan
předcházející heslo: sadba rozkoší
následující heslo: saduceové
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. ve významu spravedlivý
, přesněji (zkrácený tvar): On (tj. Bůh) se prokázal jako spravedlivý
, kral. Sádoch, řec. saddúk nebo sadók, kral. Sádoch. Velekněz za králů Davida a Šalomouna (2S 8,17-1Kr 4,2), podle mladší tradice syn Achítúbův (2S 8,17); toto udání jména S. otce je však patrně dodatečné, jeho rod se neodvozuje od Mojžíše, nýbrž od jeho symbolického bratra Árona, od Áronova syna Eleazara (Ex 6,25; 28,1; 1Pa 5,29). S. byl prý 11. potomkem Áronovým. Na nábožensko-politické scéně se S. objevuje brzy poté, co se stal Jeruzalém metropolí celého Izraele. S Davidem držel proti Saulovi (1Pa 12,29). On a Achímelek, syn Ebjátarův byli Davidovými kněžími (2S 8,17). Za Abšalómovy vzpoury zůstal S. (podobně jako Ebjátar) věrný Davidovi, když král utíkal z Jeruzaléma přes Kidrónský úval – v doprovodu schrány Boží smlouvy
(2S 15,23n – srv. duchovně analogickou cestu Ježíšovu (J 18,1). S. byl králem pověřen dvěma úkoly: Měl dopravit Schránu zpět do Jeruzaléma, což bylo spojeno s užitím posvátného paladia jako věštebného prostředku. Podle 2S 15,29 ji tam S. dopravil spolu s Ebjátarem. Oba měli podat brzkou zprávu Davidovi, který se zatím skrýval u brodu v pustině
(2S 15,28). Sádok jako Davidův zpravodajce podá panovníkovi zprávu o spiklenectví Achítofelově. O tomto spojenci Abšálomově měl být zevrubně informován Chúšaj Arkijský, ale ten měl použít prostřednictví Sádokova a Ebjátarova, jakož i jejich synů (2S 15,31nn). Toto rozprostírání sítě kolem božího krále patřilo zřejmě k Sádokově (podobně jako Ebjátarově) činnosti. Po smrti Abšálomově usiloval o trůn Adónijáš; v tom byl podporován vrchním vojenským velitelem Jóabem a knězem Ebjátarem, ale Sádok (podobně jako prorok Nátan a jiní představitelé izr. duchovní elity) se zasadil (prostřednictvím Bat-šeby) o pomazání Šalomouna. Po potlačení Adónijášova povstání a Šalomounově intronizaci si S. velmi zpevnil své postavení a úřadoval jako jediný Hospodinův velekněz v Jeruzalémě,(1Kr 1,7n.32-45), zatímco Ebjátar byl vykázán do vyhnanství (1Kr 2,26n). I po pádu království si zachoval Sádokův rod prvenství. Sádokovi potomci se vytrvale dovolávali áronského původu (1Pa 5,27nn; 6,35; 24,3; Ag 1,1; Sir hebr. 51,12). Podle Ezechielovy výsostné vize jsou to Sádokovci, jediní z Léviovců, kteří se smějí přiblížit k Hospodinu, aby mu přisluhovali
(Ez 40,46). Sádokovci si udrželi své postavení až do doby makabejské – až do sesazení Oniase III. r. 174 př. n. l. Byli však – svědecky motivovaní – nuceni protestovat proti jeruzalémskému kultu a posléze odejít do Egypta (Onias IV.). Pokusy vypátrat něco ze S. minulosti se ukázaly jako nesnadné, ale zdály se užitečné, poněvadž v rodopisností tohoto výzmného kněze je leccos nejasného. Snad byl původně domorodým knězem ve stanové svatyni v Gibeónu (srv. 1Pa 16,39n), nebo učinkoval jako jebúsejský král. Nebo to snad byl jebúsejský kněz, jehož úřad a svatyně byly izraelizovány. Nevíme ani, zda saduceové, známí zvl. z Ježíšovy doby oprávněně odvozovali svůj původ od Sadoka (zpochybňuje např. K. Koch). V Kumránu byli kněží paušálně označováni za syny Sádokovy
(1QS V,2).
Nositeli jména Sádok byly v b. i jiné osoby: 1. Sádok uvedený v Ježíšově rodokmenu (Mt 1,14) je jedním z poexilních Davidovců. 2. Tchán judského krále Uzijáše (2Kr 15,32n). 3. Velekněz, otec Šalúma 1Pa 5,38 aj.). 4. Syn Baanův, opravce jeruzalémských zdí (Neh 3,4) a signatář protokolu o závazcích jeruzalémské obce, představitel lidu (Neh 10,22). 5. Imerův syn, opravce jeruzalémské zdi naproti vlastnímu domu (Neh 3,29). 6. Znalec Zákona (hebr. ha-sófér – Neh 13,13). Také proslulý učitel Zákona a ustavitel žid. bohoslužebného života Ezdráš má ve svém rodokmenu jdoucím až k Áronovi Sádoka (Ezd 7,2). Všichni Sádokové přijali za své poslání zvěstování a prosazování Boží spravedlnosti (hebr. cedeq – cedáqá).