Obilí

heslo: obilí

autor: Kohoutová Blažena    
       
předcházející heslo: obílený        
následující heslo: obilnice

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků v Palestině především pšenice, ječmen, špalda, proso (Ex 9,32; Dt 8,8; Iz 28,25; Ez 4,9), v menší míře se myslí také luskoviny (čočka, fazole, bob). Použití – syrové po namáčení (ječmen), krmení hospodářských zvířat , pečení chleba (ječmen, pšenice, špalda), kaše (pšenice, proso, luskoviny). Nejúrodnější oblastí pro pěstování obilí je Egypt, podmínky v Palestině jsou horší, hospodářské důsledky neúrody jsou pozadím příběhu Josefa v Egyptě (Gn 41,57nn). Existenční závislost člověka na obilí se projevuje v jeho snaze chránit úrodu již v době před sklizní, časté byly náhodné, či úmyslné požáry (Ex 22,5), vyskytovaly se rostlinné choroby (rzi a sněti), krupobití a kobylky (Ex 9; 10; 1Kr 8,37; Am 4,9), úroda byla střežena před nepřítelem (Lv 26,16), nebo naopak byla nepříteli ničena (Sd 15,5). Uchovávání obilí (Gn 41,56) je možné po několik let, ale trvalé sklady byly v Palestině vybudovány až v době královské. Palestina byla v pěstování obilí soběstačná, v období míru za krále Šalomouna bylo obilí dokonce vyměňováno za strategické suroviny (dřevo, kovy) s Féničany. Hojnost obilí byla znakem Božího požehnání (Gn 27,28), doprovázela prorocká zaslíbení (Iz 62,8), bochánek z prvních chlebů (ječných) byl obětován (Nu 15,20n), paběrkování po sklizni bylo vyhrazeno chudým (Lv 19,9; Rt 1,22nn). Protože obilí je sezonní produkt, spekulovalo se často s jeho mimosezonním prodejem (lichva – Neh 5; Am 5,11; podvody s kvalitou – Am 8,6).