Lévijec
heslo: lévijec
autor: Sláma Petr
předcházející heslo: levice
následující heslo: levirát
Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků
hebr. léwí, pl. lewíjim, řec. leui, pl. leuités, BKr Levíta, ČEP překládá v SZ lévijec
podle hebr. originálu, v NZ levita
podle zobecnělého latinského přepisu řeckých forem. Podle většiny bibl. míst se takto nazývali příslušníci jednoho z kmenů Izraele, pověřeného kultickými povinnostmi. Nedostalo se jim přiděleného území, nýbrž jen měst (lévijská města, Nu 35,1-8; Joz 21,1-42) a pastvin (Lv 25,32; Joz 20,2n) a měli být příjemci desátku (Nu 18,21). Biblí prosvítá i pojetí, podle něhož je lévijství spíše funkcí, řádem, povoláním (Ex 38,21; Sd 17,7), jak naznačuje možný výklad jejich jména (léwí jako part. pas. slovesa l-w-h, připojit, v pasivu být přidělen; k tomu viz Nu 18,2). Podle několika bibl. rodokmenů jsou lévijského původu Mojžíš, Áron i všichni kněží. Kniha Dt považuje kněze a lévijce za synonyma (Dt 18,1 aj.). Kniha Nu naopak omezuje kněžství na Áronovy syny Eleazara a Itamara (Nu 3,4nn) a lévijce kněžím podřizuje (Nu 3,6). Autoři obou knih Paralipomenon si dávají záležet, aby u všech kněží doložili jejich áronovský původ (o knězi Élím je to možné pouze souhledem údajů 1S 14,3 a 1Pa 24,3, o Sádokovi viz 1Pa 5,38). Podle líčení 1Pa 23 je lévijcům přidělena služba domě Hospodinově (který ovšem teprve má být vybudován), podle 2Pa 29,34 a 2Pa 30,15 lévijci zdatně ministrují kněžím a svorně s nimi se podle knihy Ezd-Neh účastní poexilního budování. Židovská tradice až podnes v některých liturgických i obecněji halachických otázkách rozlišuje mezi knězem, lévijcem a řadovým Izraelcem. Dokladem je podobenství o milosrdném Samařanu (L 10,29-37).