Jehú

heslo: Jehú

autor: Sláma Petr    

předcházející odkazové heslo: Jehova      
předcházející heslo: Jehó-        
následující heslo: Jehúd

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků řec. Iou, Kral. Jéhu. Hebr. vl. jm., patrně související s Božím jménem JHWH.

1. J., syn Chananího, prorok, podle 1Kr 16,1.7 je povolaný Hospodinem, aby vyhlásil soud nad domem izraelského krále Baeši. Ten podle bibl. chronologie vládl okolo přelomu 10. a 9.stol. př. n. l. Podle 2Pa 19,1-3 kárá tento vidoucí také judského krále Jóšafata za jeho úzké svazky s omríovcem Achabem.

2. J., syn Jóšafata, syna Nimrího, polní velitel, pomazán v gileádských Rámot za krále nad Izraelem jedním z prorockých žáků Elíši. (2Kr 9 a 10) koncem 40. let 9. stol. př. n. l. (Podle stručné zmínky v 1Kr 19,16 to bylo již úkolem Elijášovým). Měl z izraelského trůnu svrhnout omríovce Jórama syna Achabova. Jóram se tehdy spolu se svým synovcem, judským králem Achazjášem (synem Achabovy dcery Atalji), v Jizreelu rekreoval z války, kterou společně vedli proti Aramejcům. Jehú na svou stranu strhl izraelské vojsko, zabil Jórama, na smrt zranil Achaza, jenž brzy umírá v judské pevnosti Megido, a nařídil defenestraci královny matky Jezábel. Vystrašená posádka Samaří mu na důkaz své loajality poslala hlavy sedmdesáti Achabových synů. Když sám Jehú dorazil do města, nechal při ceremonii, která je parodií obětní slavnosti boha Baala, pobít všechny jeho ctitele. Biblický vypravěč líčí Jehúovo násilí jako naplnění kritiky Achabovy dynastie z úst proroka Eliáše (2Kr 9,26.36; 10,17), vyčítá mu však, že pokračuje ve schizmatickém kultu v Bét-el a v Danu. Jeho dynastie končí necelých sto let od nástupu k moci za krále Zekarjáše spiknutím Šalúmovým (2Kr 15,10). Jehú je zmíněn v análech asyrského krále Šalmanesera III. je a patrně také vyobrazen, líbající zem před Šalmaneserem III., na jeho Černém obelisku, nalezeném v mezopotámském Kalachu.