Izmael, Izmaelci

heslo: Izmael, Izmaelci

autor: Prudký Martin    
       
předcházející heslo: Izák        
následující heslo: Izrael, Izraelci

Seznam zkratek
Traskripce původních jazyků syn Abrahama a Sářiny služky Hagar, otec dvanáctera synů, praotec arabských kmenů.

1. Jméno. hebr. jišma`él [kéž] slyší bůh je obvyklým typem staroorientálního teoforního osobního jména, doloženo také ve tvarech Jišma (1Pa 4,3), Jišmajáš (v. t. Samuel). Pro označení kmene se užívá jak spojení bené jišma`él (synové Izmaele; Gn 25,16), tak tvaru rodového jm. jišma`élí(m) (Izmaelci; Sd 8,24).

2. Postava, kmen. Biblická postava I. je podobně jako postavy ostatních praotců ztělesněním identity kmene; příběh postavy formuluje obraz vztahů Izmaelců k Izraeli (heros eponymos). Kmeny Izmaelců jsou historicky doloženy od 8./7. st. př. n. l. v asyrských textech. Tvořily poměrně mocný svazek protobeduínských klanů v oblasti od sev. Arábie po hranice tzv. úrodného půlměsíce; polit. a kult. centrem byla Dúma (arab. Dümat al-Dandal, resp. el-Dôf). Po ovládnutí Syropalestiny Novobabyloňany se vliv konfederačního svazu rozpadá, jednotlivé kmeny však přežívají (Gešem, Qedar, Nebajot, Massa aj.; srv. Neh 2,19; 6,1n; Jr 49,28). Exilní a poexilní úprava tradic (zejm. tzv. Kněžský kodex) formuje obraz I. v kontrastní paralele k obrazu Jákoba, tj. Izraele (Gn 17,20; 25,12n; 1Pa 1,29-31). V pozdějších textech jsou občas Izmaelci zaměňováni či ztotožňováni s Midjánci (též kmeny z východních polopouštních oblastí). Působením sz tradice je I. klíčovou postavou, praotcem Arabů v islámu (Korán, súra 2,125n aj.). Mimo příběhy knihy Gn se Izmael a Izmaelci objevují jen v rodokmenových výčtech (1Pa 1,28n), stručných rekurzech na příběh I. či označení některé postavy za Izmaelce (Sd 8,24; 1Pa 27,30). V NZ se I. nevyskytuje.

3. Další postavy, varianty jména. Hebr. jméno stejného tvaru nosí dalších pět sz postav. Na rozdíl od většiny překl. zavádí ČEP varianty Jišmael a Jišmáel:

3.1 Judský vojevůdce Jišmael, syn Netanjahu, jenž podle Jr 41, zavraždil místodržícího Gedaljáše (2Kr 25,25 tento příběh nezná; uvádí jej Josephus Flavius, Ant. X.9).

3.2 Jišmael, otec Zebadjáše, vysoký jeruzalémský úředník z doby vlády Jóšafata (2Pa 19,11).

3.3 Jišmael, jeruzalémský kněz z rodu Pašchúra; za ezdrášovské kultické očisty se musel rozvést s manželkou-cizinkou (Ezd 10,22).

3.4 Jišmáel, syn benjamínovce Ásela z rodu Saulova (1Pa 8,38; 9,44). 3.5 Jišmáel, syn Jóchananův, jeden z jeruzalémských předáků, který se podílel na spiknutí proti judské královně Atalje a nastolení Jóaše (2Pa 23,1n).